Pamětník
Vypustit přehradu Orlík? Totální hloupost! soptí hrázný

Na orlické přehradě zažil ničivé povodně i vyšetřování série brutálních vražd. A často kroutí hlavou nad tím, co o vodní nádrži slyší. "Vypustit ji? Nesmysl," má jasno bývalý vedoucí hrázný Zdeněk Zídek (73).

Sehnat na vás kontakt byla pořádná práce, neznámá čísla prý raději ani nezvedáte a telefon vypínáte. Proč?

Jsem na Orlíku od roku 1964, dva roky před dokončením přehrady jsem přišel jako nejmladší hrázný na vltavské kaskádě a možná i v celé republice, bylo mi čtyřiadvacet. Ve funkci jsem vydržel do roku 2005, ještě jsem přetáhl důchod. Za ta léta vás všichni poznají. Jednal jsem s chataři, pomáhal rybářům s výsadbou ryb. Účastnil jsem se zřizování kempů. Získal jsem tak spoustu známých a kamarádů, kteří se pak zase scházejí se svými kamarády, dělají si ohýnky, povídají, a když se trochu napijí, začnou se sázet.

A volají vám...

Ano. Často se vsadí třeba o to, jak je dlouhá hráz. A vzpomenou si na mě, že já to určitě vím z hlavy i o půlnoci. Uprostřed noci mi pak zazvoní telefon a přiopilý hlas řekne, že se vsadili o basu piv. A kdo že má tedy pravdu. Většinou řeknu, že nikdo z nich. To spaní by mně ani tolik nevadilo, ale horší je něco jiného. Jsem náruživý myslivec a představte si, že sedíte na posedu, jdou k vám divočáci a najednou zazvoní telefon. To je na mašli. Na tu chvíli čekáte třeba tři večery, pak se konečně dočkáte a zjistíte, že jste si nevypnul mobil. A divočáci jsou pryč.

Přehradou evidentně pořád žijete. Jaký názor máte na její vypuštění? Jako krajní variantu ho navrhuje jedna z nedávných studií protipovodňové prevence. Prázdná nádrž by podle ní měla pomoct při zadržení velké vody.

Tohle jsou spíše diskuse neodborné veřejnosti, protože vypustit přehradu není technicky v podstatě vůbec možné, je to nesmysl. Základová výpusť je devět metrů nade dnem, všechna voda by tedy ani nemohla vytéct. Další věcí je, že by to přehradě uškodilo. Když vypustíte přehradu, která je pod stálým tlakem vody, hrozí nebezpečí, že se naruší těsnost dilatačních spár mezi betonovými bloky i spár pracovních (spáry mezi vrstvami betonu, pozn. red.). Sluneční paprsky pak začnou zahřívat bloky, které byly chlazené vodou, a vlivem jejich zahřátí a rozpínání může dojit k narušení betonu. I vypuštění přehrady na jeden rok by jí hodně uškodilo.

Jaké dopady by měl takový krok na okolí přehrady?

To si kromě odborníků nedokáže nikdo ani představit. Voda se do okolí nasákla v délce několika kilometrů a zvýšila hladinu podzemní vody v okolí nádrže, a kdyby se rychle vypustila, začaly by v některých lokalitách sjíždět břehy do údolí. Orlickou nádrž obklopují skály, v těch jsou praskliny nasáklé vodou. V zimě by pak přišel mráz a narušil stabilitu strmých skalnatých břehů.

Ohrozilo by to i zámek Orlík patřící Karlu Schwarzenbergovi?

Už za první republiky existovala studie, že zámek Orlík, pokud nedojde ke zpevnění skalního podloží, je v budoucnu odsouzený k zániku. Že se sesune do údolí. Vybudování přehrady ho vlastně zachránilo, protože se kvůli tomu na skále provedly rozsáhlé zpevňovací práce. Skála byla v hodně špatném stavu a musela se zpevnit mnoha ocelovými kotvami.

Schwarzenbergovi ostatně patří většina pozemků kolem nádrže. Jaká je s "knížetem" spolupráce?

Přišel jsem s ním do styku asi třikrát. Řešili jsme nějaké otázky týkající se průřezu stromů u přehrady a společný postup při likvidaci kůrovce, projížděli jsme nádrž na motorovém člunu. Příjemně se s ním povídalo, vždycky jsme se domluvili, nedělal nám žádné problémy. A to není tajemství, že z nádrže není jeho rodina nikterak nadšená. On sám je vlastně vystudovaný lesník, v tomhle ohledu jsme si rozuměli. Vždycky byl korektní a přímý - vlastně i v té televizi je podle mě někdy až nepříjemně přímý. (smích)

Čistě hypoteticky, kdyby k vypuštění nádrže došlo, jaká překvapení by asi čekala na jejím dně?

Třeba další mrtvá těla, objasněné orlické vraždy byly podle mě jenom špičkou ledovce. Musí se také počítat s tím, že lidé házejí do přehrady předměty, kterých se chtějí neoficiální cestou zbavit, například zbraně nebo střelivo. To ale ještě není to nejdůležitější. Nejhorší by bylo odhalení bahenního sedimentu, který by se změnil v líhniště komárů a stal se zdrojem nepříjemného zápachu a pravděpodobně i infekcí.

Zmínil jste orlické vraždy, kauzu, kdy policie v polovině devadesátých let vylovila z přehrady sudy s mrtvými těly. Prý jste tehdy pomáhal vyšetřovatelům.

Policii jsme poskytli naši loď, potápěči byli z Ostravy z báňské záchranné služby. Pak jsme jim půjčili ještě člun, ve kterém analyzovali videozáběry z malé ponorky. Pamatuji si, když jela ponorka nad tělem obaleném v pletivu. Tehdy si policisté mysleli, že se jedná o vyvrácený a potopený sloup z doby výstavby Žďákovského mostu. Když se ale ponorka vracela zpátky, všimli si, že to je pletivo, ze kterého kouká oblečení. Místo označili bójkou a později vytáhli mrtvé tělo. Já jsem jim potom poradil při hledání sudu.

Jak?

Vyšetřovatelé věděli, kde pachatelé sud shodili do vody. Když totiž otevřeli sajtnu u nákladního auta se sudem, odřeli s ní zábradlí Žďákovského mostu. Ta rozteč přesně odpovídala avii. Policisté ale hledali naslepo, v hloubce skoro padesáti metrů. Byly tam proudy, těžko se odhadovalo, kam mohl sud odplout. Řekl jsem jim, aby se přestali vyptávat na rady rybářů, raději vzali sud s vodou ukotvený na lanku a přesně ze stejného místa ho shodili. Udělali to a poslali tam potápěče. Ten šel podle lanka a za chvíli hlásil, že je u modrého sudu. Jenže my tam shodili stříbrný pozinkovaný. V tom modrém byla další oběť, námi shozený sud ležel poblíž.

Těla ohledávali policisté přímo na vodě?

Naložili je na náš ponton a přivezli k hrázi. Tam s nimi potom manipulovali. Ten sud ještě šel, ale s obětí v pletivu to bylo horší. Při překládání se vyteklá voda dostala až na převozní vozík, ten jsme vymyli a postříkali saponátem. Jenže když potom zapršelo, ještě nějakou dobu z toho šel sladký zápach. Chlapi z hráze radši svačili až doma.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 1. září.