Soutěž Interiér roku
OBRAZEM: Světlý byt s tajnou skrýší a dveřmi v knihovně

Měšťanský byt na pražských Vinohradech je přihlášen do soutěže Interiér roku v kategorii rekonstrukce. Jeho absolutní proměna byla nutná už z důvodu naprostého pocitu stísněnosti, který dopadal na celou rodinu majitele. Byt má sice rozlohu sto metrů čtverečních, ale příčky ho doslova rozkrájely na malé díly, takže vzdušnost, tak typická pro domy z konce devatenáctého století, vyprchala a genius loci byl dokonale zadušen.

Majitel bytu oslovil architekta Martina Sladkého ze studia De.fakto, který se rozhodl zbourat jednu z velkých příček. Získal tak otevřený obývací pokoj propojený s kuchyní. Výsledkem je minimalistický interiér laděný do decentních barev s převahou bílé.

Útulný minimalismus zřejmě opravdu existuje!
Bílá barva odráží od nábytku v interiéru 96 procent světla zpět do prostoru, takže je ideální pro optické zvětšování a zesvětlování místnosti. Tento koncept se však může snadno zvrhnout v nepříjemnou sterilitu a zdánlivý chlad. Architekt Sladký proto zkombinoval bílou s dubovým dřevem na podlaze a antracitovými prvky v některých detailech. Interiér zjemňují původní repasované kazetové dveře, stejně jako umělecká díla a přírodniny na stěnách. Směs zcela moderního nábytku navrženého a vyrobeného studiem De.fakto společně s maximálním respektováním historických prvků vytvořila dojem jakéhosi útulného minimalismu.

Vyšší židle vám rády dají lekci správného sezení
V interiéru neruší nic, co by nezapadalo do promyšleného konceptu. Dokonce spotřebiče v hlavním obytném prostoru byly důmyslně umístěny do "skrýše" tvořené dvířky se speciálním pojezdem. Srdcem obytného prostoru je kuchyňský ostrov kombinovaný s jídelním stolem. Aby ostrov mohl plnit funkci varného centra a jídelního stolu zároveň, a deska byla přesto v jedné výšce, musejí být kolem stolu vyšší židle. To však kupodivu není na škodu, protože sezení na takových židlích odpovídá ergonomickým pravidlům paradoxně mnohem lépe než na těch standardních. Lékaři tvrdí, že správnější posed je takový, při němž nemáme nohy ohnuté v kolenou do pravého úhlu, ale lehce narovnané.

Stěna je dělená různě velkými poli a nenudí
Knihovna, kterou architekt navrhl přes celou stěnu obývacího pokoje, navazuje na kuchyňskou linku. Dveře do sousední místnosti jsou do knihovny vlastně zapuštěny, a stávají se tak její nedílnou součástí. Mnoho polic na svůj obsah teprve čeká, ale vzhledem k tomu, že má majitel rád knihy, přírodu i umění, jistě se nebude po rekonstrukci zaplňovat dlouho. Přihrádky jsou tvořeny různě velkými poli, takže tak velká policová plocha díky tomu nenudí a je zajímavě rytmizována.

Hodina geometrie a světlo, které není vidět
Z jistého pohledu je vinohradský byt tak trochu jako hodina deskriptivní geometrie, protože některé hmoty a tvary se zakusují do jiných. Například koupelna vedle ložnice byla tak malá, že architekt musel použít šikmo nasazené sklo, aby vytvořilo sprchový kout chráněný proti cákání vody. Sklo je však fixováno tak, že vlastně prorůstá hmotou umyvadla. Přísnější geometrické tvary má například digestoř nad varným centrem nebo světelný systém nad jídelním stolem. Svítidla jsou v bytě řešena většinou tak, aby zdroj světla nebyl vidět a do prostoru svítilo rozptýlené světlo odražené o bílé plochy. Ostatně, to je řešení, které interiérům sluší nejvíc.

Fotogalerie:

OBRAZEM: Světlý byt s tajnou skrýší a dveřmi v knihovně

• Kategorie: Soukromý interiér - rekonstrukce
• Autor: Ing. arch. Martin Sladký
• Studio: De.fakto

Text: Kateřina Kutnohorská