Dvěma koncerty ve Smetanově síni Obecního domu oslaví 30. října pražské Divadlo Semafor 50 let existence. Stejně jako tehdy se ozvou slova: K smíchu toto představení trochu je a trochu není, která před půlstoletím zazněla v úvodní písni hry Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy. Interpretem bude stejně jako tehdy Karel Štědrý.
Jubileum této dnes legendární scény, které někteří předpovídali jen pět let
existence, připomene Český národní symfonický orchestr s dirigentem Liborem
Peškem. Doprovodí současné i minulé členy divadla, jehož písničková tvorba
zlidověla. Budou mezi nimi i Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Karel Gott, Eva
Pilarová, Pavlína Filipovská a Pavel Sedláček. Vedle hitů má zaznít i méně
známé melodie. Záznam odvysílá Česká televize 14. listopadu.
První semaforská premiéra byla 30. října 1959 v ulici Ve Smečkách, kde nyní hraje Činoherní klub. V hlavní roli se střídali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký, kterého pak vystřídal František Filipovský. Hra měla 228 repríz a Semafor jí zahájil svou éru. Vedle Suchého a Šlitra byli tehdy jeho členy vesměs neznámí lidé: Ferdinand Havlík, Jan Švankmajer, Ladislav Smoljak, Jiří Srnec či Juraj Herz. V lednu 1960 nazpíval Suchý ve studiu písničky Pramínek vlasů, Dítě školou povinné, Léta dozrávání (Obnošená vesta) a Filipovská přidala Včera neděle byla, na příštích dvacet let nejprodávanější evergreen československého trhu.
Druhým představením bylo pásmo Zuzana je sama doma, díky němuž se písně dvojice Suchý-Šlitr staly stejně jako kdysi tvorba Osvobozeného divadla zárukou úspěchu."Byl jsem šťastný, že hrajeme, že píšu, že zpívám. O tom, co bude dál, jsem nepřemýšlel," vzpomenul o mnoho let později Suchý na své začátky. Brzo se všichni z rozhlasu i z gramofonových desek dozvěděli, kdo měl vlasy samou loknu, koho potkal potkan pod kamenem, co všechno vodnés čas, že kočka není pes a že lze zpívat píseň o rose, která se v trávě třpytí.
Suchý nikdy nezapíral, že měl štěstí na herecké partnery. A když Jiří Šlitr po desetileté spolupráci zemřel, je mu vděčný, že mu za sebe seslal Jitku Molavcovou. Brali ji nejprve jako šansoniérku - bylo to přesně 18. května 1970 v 17:00 hodin, kdy nastoupila. A protože v sobě nezapřela komediální talent, objevuje se vedle něj už 39 let.
"Ve Smečkách jsme dlouho nevydrželi. Tehdejší národní výbor nám přislíbil rekonstrukci, ale vrátili jsme se do rozkopaného sálu a bylo nám řečeno, že tam divadlo nikdy nebude," uvedl. Tak vznikla první potíž, ty další následovaly. "Takže jsme si na ně zvykli jako na součást našeho života. Ať už šlo o zákazy - Semafor byl někdy v 70. letech úředně uzavřen a museli jsme vracet vstupné, či restituce, kdy jsme museli opustit pražskou Alfu, nebo povodeň, která nás vyhnala z Karlína," řekl Suchý.
Jestli něco nemá rád, tak prý to jsou oslavy. I proto by byl raději, kdyby se jubileum mlčky přešlo. V této souvislosti prozradil, že náhodou našel telegram Oldřicha Nového, kterým se před třiceti lety omlouval, že se nemůže zúčastnit oslav narozenin Semaforu. "Slíbil, že až nám bude padesát, určitě přijde. Škoda, že se mu to nepodaří ani teď," dodal Suchý. Oldřich Nový zemřel v roce 1983.
Zatím poslední semaforskou premiérou byla v září nová verze muzikálu Kytice, která měla v 70. letech 600 repríz, vyšla na dlouhohrajících deskách a před lety se objevila na CD. Další novinkou bude začátkem roku pásmo Uteklo to jako H2O, složené z nejzdařilejších scének této scény."Uvedeme i původní novinku, kterou teprve budu psát. Ale bude krásná," slíbil osmasedmdesátiletý semaforský principál.
Foto: Karel Šanda, Lucie Pařízková
