Jaký jste typ člověka? Nebo ještě lépe - jste ochotni za 100 tisíc dolarů udělat maličkost, která pro vás nic neznamená, aniž byste tušili, jak moc ovlivní život někoho jiného? Právě před tuto volbu je postaven hrdina nového thrilleru Cizinec ve vlaku, který tento týden vstoupí do českých kinosálů.
Režisér Jaume Collet-Serra, barcelonský rodák působící v Hollywoodu, má na kontě už několik hodně zajímavých počinů. Specializuje se na horory - nakonec jeho debutem byl pubertálně rozverný Dům voskových figurín (2005), naposledy před dvěma lety zaujal žraločím survivalem Mělčiny. Podle záliby v napětí je zřejmým obdivovatelem Alfreda Hitchcocka, na jehož Cizince ve vlaku svým nejnovějším počinem odkazuje. A nejen českým distribučním názvem.
Den blbec
Michael MacCauley (Liam Neeson) tráví posledních deset let v celkem nezábavné rutině. Je mu šedesát, do důchodu mu chybí pět let, pracuje jako pojišťovák, bydlí na předměstí, má spokojenou rodinu a syn se právě chystá na vysokou. Prostě nudná maloměstská idyla. Všechno se ale během jednoho dne změní. Bez varování dostane padáka - údajně jen proto, že je pro firmu příliš drahý. Když ten den večer nastoupí do příměstského vlaku, aby s ním jako pokaždé odjel domů, přisedne si k němu tajemná žena (Vera Farmiga) a dá se s ním do řeči. Byl by ochoten udělat maličkost, když by za ni dostal sto tisíc dolarů?
MacCauleymu se peníze hodí, trochu nerozvážně si vezme pětadvacetitisícovou zálohu - a roztočí se kolem něj nezastavitelná spirála osudových událostí. Jako bývalý policista má za tu odměnu vykonat opravdu maličkost, jen najít cizince, který vlakem jede na konečnou poprvé. Nic složitého. A dát mu do tašky sledovací zařízení. To už MacCauley trochu znejistí... a když se vzpamatuje, uvědomí si, že je v ohrožení nejen jeho život, ale životy celé jeho rodiny a vůbec všech ve vlaku.
Překombinovanovaný příběh
Vyčítat Cizinci ve vlaku složitě kombinovanou a vlastně neuvěřitelnou zápletku (proč by se sakra zločinci zabývali tak složitým plánem?) je trochu nefér. Jaume Collet-Serra totiž společně s debutujícími scenáristy Philipem de Blasim a Byronem Willingerem stvořili klasický hitchcockovský thriller, který na neuvěřitelných zločineckých záměrech stojí prakticky vždy. Jenže sir Alfred si vždy dal záležet i na trochu sebeparodickém vyznění - a právě tento prvek Collet-Serrovi hodně chybí. Cizinec ve vlaku se bere hrozně vážně a je to na škodu.
Film dosahuje nejsilnějších momentů především v první půli, kdy hrdina společně s divákem tápe, netuší, co se kolem něj děje, a napětí by se dalo krájet. K tomu pomáhají chytře rozmístěné falešné stopy i zdánlivě nedůležité momenty, které se časem ukážou jako podstatné - třeba když MacCauleymu v tlačenici v metru kdosi ukradne mobil. Bohužel se v druhé polovině film rozpadne do řetězce neskutečných klišé podle schématu každého druhého thrilleru, nerealistických momentů (fakt je možné hlavou prorazit sklo okna ve vlaku a ke všemu nemít ani škrábanec?) a nelogických nedomyšleností, například se strojvedoucím. A závěr jako vystřižený z Nebezpečné rychlosti jen podtrhuje dílo zmaru.
Pravidla byznysu
Zamrzí to dvojnásob, zvlášť když divákovi dojde nenápadný druhý plán filmu, a tím je poměrně sžíravá kritika společenského systému. Korupce v nejvyšších politických i policejních kruzích, nemilosrdný svět peněz orientovaný jen na zisk a propouštějící lidi před důchodem, arogantní mladí bankéři, jimž režisér společně s MacCauleym ukazuje prostředníček: "Goldmane Sachsi, za celou střední třídu fuck you!" Napětí stojí za to, tempo příběhu slušné, řemeslně je vše natočené slušně. Jenže scénář naneštěstí pohřbívá celou druhou půli filmu.
Pozornost zaslouží i představitel hlavní role Liam Neeson. Oblíbený herec režiséra Collet-Serry (spolu už natočili Nočního běžce, NON-STOP a Neznámého) proměnil Cizince ve vlaku ve svou one man show. A hlavně dokázal, že i na realistické ztvárnění rvaček i v pětašedesáti v pohodě má. Jasně, pořád má na tváři jediný výraz ustaraného a utrápeného chlapíka odvedle - jako po celou hereckou kariéru -, ale do role MacCauleyho to sedí. Ostatní vedle něj jen přicmrndávají, ať už to je MacCauleyho někdejší policejní parťák Patrick Wilson, šéf policie Sam Neill, Vera Farmiga nebo kdokoli z osazenstva vlaku.
Aristotelovská jednota
Jakkoli úvodní sekvence v postmoderním střihu předvádí MacCauleyho dlouhodobou životní rutinu stále stejnými ranními rituály, velmi brzy přepne do módu "tady a teď" a drtivou většinu filmu se věrně drží Aristotelovy zásady tří jednot - místa, času a děje. Děj se odehrává prakticky v reálném čase během jediné cesty ve vlaku a z vagonů až do konce nevystoupí. V tom Collet-Serra zůstává věrný sám sobě - NON-STOP se odehrává během letu letadlem, Mělčiny na kousku šutru trčícím z moře...
Z výše uvedeného je patrné, že Cizinec ve vlaku je natočen zručně, napínavě a dobře, ale podřezává si pod sebou větev úplně sám. Nebýt čím dál více se zhoršujícího klišoidního děje a skoro až odfláknutého závěru, mohlo jít hned na úvod roku o mainstreamovou pecku v našich kinech. Tou nakonec Cizinec ve vlaku není. Tomu se říká promarněný potenciál...
Hodnocení: 65 %
