Svůj dokumentární film o situaci uprchlíků v současném světě v Praze představil čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej. Snímek se jmenuje Human Flow (Lidský proud), autor, který sám sebe považuje za uprchlíka, kvůli jeho vzniku se svým týmem navštívil 40 táborů ve 23 zemích.
"S těmi lidmi, co hledají bezpečné místo, se dokážu ztotožnit. Musel jsem odejít z Číny a žiji v Berlíně. Můj status je jiný, ale i já jsem byl vyhnán z domova a musel odejít kvůli politickému pronásledování," řekl umělec před projekcí filmu.
Organizovala ji Národní galerie v Praze, která autorovo dílo už dvakrát prezentovala. Ve druhém díle, které do počátku ledna vystavuje Veletržní palác, se také zabývá lidmi hledajícími nový domov a život daleko od své vlasti, kteří jsou několik posledních let velkým tématem tvorby umělce.
A opět připomněl, že ho mrzí, že Česká republika, respektive její politická reprezentace, podle něj nemá pro uprchlíky pochopení. "To, že se do prezentace filmu zapojuje umělecká instituce, je jedinečné. Prezentovali jsme film v Německu, USA i dalších zemích, nyní poprvé je to díky muzeu. To prokazuje, jak jsou důležité kulturní instituce, především v Česku, kde to není populární téma, hovoří se o něm velmi kriticky a má mezi českou společností negativní ohlasy. Proto tu jsem a chtěl bych to vysvětlit," řekl. "Česko nepřijalo uprchlíky, ale věřím, že Češi mají v sobě lidskost. Věřím, že jsou kulturní, máte skvělou literaturu, umění, žijí tu lidé, kteří mají kritické myšlení," doplnil.
Uvedl, že po pádu berlínské zdi bylo ve světě na hranicích 11 zdí, teď jich je 70 "a USA chtějí stavět další". "Lidé nechtějí být tolerantní, jako by se to stalo mezinárodním hnutím, Česká republika je toho součástí. Evropa není odvážná, proč nemá sebevědomí, proč ztratila integritu v otázce ochrany lidských práv? Nejedená se o regionální problém, je to globální problém a myslím, že se do budoucna ještě prohloubí," uvažuje.
Vězněný umělec
Aj Wej-wej za svou kritiku čínského režimu strávil mnoho měsíců v domácím vězení a úřady mu zabavily pas. Vrátily mu ho v roce 2015 a hned jak mohl, vycestoval do Berlína. "Berlín se stal okem této bouře, v současnosti je tam 1,2 milionu uprchlíků. Záměrně jsem se o téma začal zajímat. Odjel jsem na Lesbos, abych tam začal film natáčet. Zajímal jsem se o to, čeho se uprchlictví týká, co znamená být uprchlíkem," vysvětloval.
Natočení filmu podle něj trvalo osm měsíců, dalšího půl oku trvala postprodukce a stříhalo se z rozhovorů s 600 lidmi a 900 hodin záběrů. "Film je o globálních podmínkách uprchlíků, nejen z oblastí konfliktů, ale i z Afriky, odkud lidé utíkají před hladomorem a změnou klimatu, před environmentálními problémy," říká autor, jenž se ve filmu také objeví.
Zkušenost jej vede k sounáležitosti
"Nemyslím, že ve filmu hraju, myslím, že jsem členem uprchlického hnutí, oni jsou i součástí mě. Já se narodil jako uprchlík, otec byl spisovatel a žil v lesní oblasti velmi vzdálené od města v době mého narození. Během 20 let exilu jsem si uvědomil a zažil nelidskost, nadávky, žili jsme v extrémních životních podmínkách," vzpomíná na zdroje toho, proč se fenoménem uprchlictví zabývá. Po premiéře bude snímek uváděn během dalších projekcí tuzemského distributora.
