Není jednoduché v žánru romantických komedií přijít s něčím novým a originálním. Ať je to v jakémkoli prostředí, vždycky to bude o lásce a vztahu dvou či tří hrdinů, jak se scházejí, rozcházejí, milují, nenávidí a tak dále. A variace, jak to může dopadnout, nejsou - z hlediska matematiky - nekonečné. Zvlášť má-li film přízvisko komedie - pak lze dopředu vytušit celkem přesně, jak to skončí. A romantickou komedií je i film Všechno nebo nic, který do kin vstupuje tento týden.
Drobná chybka v názvu, kam by v češtině patřila čárka, však není opomenutím, ale vychází ze slovenštiny, kde stejnojmenný román Evy Urbaníkové (jenž se stal předlohou filmu) vyšel poprvé. Odpusťme proto česko-slovenskému štábu toto zaváhání, protože si zase nedělejme iluze, že cílová skupina, jíž je snímek určen, podobnou chybu zaregistruje. Není totiž zdaleka tak viditelná jako v čistě českém, a proto pravopisně neomluvitelném názvu 10 pravidel jak sbalit holku.
Ztřeštěněji než jinde
Mezi mocné inspirační zdroje snímku patří některými motivy starší Román pro ženy a hlavně série o Bridget Jonesové, jíž se Všechno nebo nic podobá asi nejvíce. Hrdinky totiž tentokrát nejsou unylé a nudné, jsou to spíše ženy aktivně se snažící mít osud ve vlastních rukou. I když se jim to dost často nedaří, je vidět snaha daleko více zapojovat humor, přičemž nejvíce "hláškují" právě ony. A rozhodně nejsou bez chyb - je velice sympatické, že v současnosti, kdy si ve filmech nedovolí zapálit cigaretu už skoro nikdo (a když už, tak jen v retro snímcích), se tady na plátně připaluje pomalu jedno cigárko od druhého.
A o co vlastně jde? O Lindu a Vandu. Kamarádky už od dětství nyní společně vlastní knihkupectví a sní o pořádném chlapovi. Linda (Táňa Pauhofová) je rozvedená matka malé dcery s nohama na zemi, Vanda (Klára Issová) zase volnomyšlenkářka a hédonistka, i když ve filmu to není moc vidět a spíše o tom jenom mluví. Spolu s nimi v knihkupectví pracuje homosexuál Edo (Ľuboš Kostelný) a všichni nějakým způsobem touží po lásce. A ta do jejich života opravdu vstoupí - Linda potkává charismatického a bohatého developera Jakuba (Michał Żebrowski), Vanda svého někdejšího profesora z vysoké školy Aladara (Krzysztof Tyniec) a Edo Lea (Petr Vaněk). Jenže nic není tak růžové, jak na začátku vypadá. Leo by chtěl mít z Eda mít vegetariána, Aladar není zrovna zábavný a je o dost starší a Jakub se moc netváří na skutečnost, že Linda má dítě... K lásce vedou dlouhé cesty.
Ženská komedie
Jako každý film, který je vyprávěn z ženského pohledu, i Všechno nebo nic sklouzává do schématu "normální ženy (včetně gaye) vs. více či méně divní chlapi". A když k tomu přičtete, že režisérkou je žena (Marta Ferencová) a příběh napsala také žena - autorka předlohy Urbaníková společně s Ferencovou stvořila i scénář -, je jasné, že mužské pokolení se tu opravdu nešetří. Kromě lékaře (Paweł Deląg), který je druhým Mirkem Dušínem, jsou všechny mužské figury nemilosrdně kritizovány. Ne že by si to chlapi nezasloužili - i Lindin dobrácký bratr Martin (Ondřej Sokol) je podpantoflák, slaboch a v opilosti nesnesitelný... Nejvíce to samozřejmě schytá Jakub, chladný suverén a padouch, postava jako vystřižená z jakéhokoli jiného romantického filmu. Film je zkrátka genderově hodně ženský.
Humor tedy principiálně vychází z toho, jak ženy stírají nebo alespoň komentují muže. Na tom by nebylo nic špatného, jen vtipy se ne vždy podaří, navíc postavy tak často sklouzávají k sebeparodii, ať už to je Edo, jehož špičkování s Leem je zpočátku zábavné, než sklouzne k schematickým stereotypům "gay jako komická figura", nebo Vanda. Ta by měla být krásná, uhrančivá, sexuálně poživačná, hraje ji však Klára Issová, jež spíše než femme fatale působí jako pubertální diblík. (Ještěže je ve filmu Táňa Pauhofová, která prakticky nesleze z placu, což je dobře, protože se na ni kouká opravdu krásně.)
Bolesti českého filmu
Ne všechno se ale povede. Největší potíž je se scénářem, na němž je až příliš vidět, že na něm spolupracovala autorka předlohy - zjevně chtěla obsáhnout všechny motivy z knihy, jak se spisovatelům občas stává. A přitom škrtající ruka dramaturga by filmu jenom prospěla. V zásadě úplně zbytečná je celá Lindina "spisovatelská" linie odkazující na Urbaníkovou samotnou, a s tím související třeba postava literárního kritika. Nebo fakt, že děj se snaží obsáhnout dva roky v životech hrdinů, takže nutně sklouzává k dějové roztříštěnosti, některé postavy vstoupí, představí se a bez vysvětlení zmizí.
Za úplně nejpovedenější nelze označit ani postsynchrony. Nevím, zda je u nás či alespoň na Slovensku takový nedostatek uhrančivých herců, ale asi ano, proto produkce sáhla hned po třech Polácích. Nic proti tomu, podobně český film před objevil Olafa Lubaszenka, jenže je dobré jim vybrat odpovídající český dabing. A hlasy Michala Dlouhého a Jiřího Dvořáka patří v Česku k nejlepším a nejcharismatičtějším, zároveň ale snadno rozpoznatelným a přiřaditelným ke skutečným tvářím, což se dá vydržet u televizního dabingu zahraničního filmu, ale v kinech na českém snímku to přece jen trošku ruší. I na česko-slovenském. Navíc Dvořák i Dlouhý ve studiu četli své repliky napsané dokonale spisovnou češtinou, která pocit nerealistické rušivosti zvyšovala.
Hit to bude
Navzdory delší stopáži čítající 107 minut nestíhá Všechno nebo nic nudit a celkem svižně kráčí kupředu, zejména v obou hlavních hrdinkách se skrývá nálož energie a nezábavných, láskyplně zasněných scén je pomálu. Přičemž záběry, které lze označit za "problematické", jako je finále s častým střídáním záběrů na různé děje u jednotlivých hrdinů, případně nesmyslné titulkové cameo Leoše Mareše, nesklouznou do hlubokého trapna, jak se v českém filmu tak často stává. A ze snímku nejspíše bude hit - cílová skupina ho ocení, protože jeho smyslem je nekomplikovaným způsobem pobavit: všechno je barevné, zářivé, lidé hezcí a hláškuje se v každé druhé replice.
