Kdo by nestál o to, aby se druhý den probudil z nudného života do světa boháčů, přepychu a bez starostí? Stačí k tomu jediné - nechat se dobrovolně zmenšit. Ulevíte tím planetě, společnosti i sobě. Nezní to skvěle? Právě to je základní premisou americké komedie Zmenšování, která právě vstoupila do českých kin.
Přelidnění planety, neustále se zvyšující spotřeba a zároveň i produkce odpadků nedává filmařům v poslední době spát. Zkouší si s tím poradit různým způsobem - od kolonizování Marsu po pokus o vyvraždění většiny obyvatelstva (čemuž tedy na poslední chvíli zabránil symbololog Robert Langdon v Infernu). Méně drastickou metodu zvolil americký scenárista a režisér Alexander Payne, jenž nechal norské vědce vynalézt zmenšovací proces a pustil se do zmenšování dobrovolníků. Až potud zní všechno zajímavě. Jenže...
Neuvěřitelně se zmenšující muž
Paul Safranek (Matt Damon) a jeho žena Audrey (Kristen Wiigová) jsou bezdětní znudění čtyřicátníci se zbytečnou prací, neútulným bytem a bez nějaké životní perspektivy. Proto je tak zaujme nový projekt celulární miniaturizace, který nedávno podstoupili i jejich přátelé. Lidé zmenšení zhruba na desetinu toho samozřejmě méně snědí, vyprodukují méně odpadu, zaberou méně místa... Samá pozitiva a sociální jistoty, slušelo by se říci s jiným Šafránkem. A protože je tento proces nevratný, tak aby o něj byl mezi lidmi zájem, doprovázejí ho ohromující ekonomické výhody. A představa zbytku života v (mini)milionářském ráji Leisureland Paula i Audrey nakonec naláká.
Po nutné úpravě, kdy všechny vlasy i chlupy musí stejně jako plomby z těla pryč, proběhne v narkóze samotná miniaturizace. Ovšem když se mrňavý Paul probudí, čeká ho dost nepříjemné překvapení - Audrey nakonec dostala strach, vycouvala a zůstala nezměněná. Celkem logicky následuje rozvod a Paulův nový život v minisvětě, který je... kupodivu stejně otravný jako v tom "velkém". Pak se ale seznámí s bohémským playboyem Dušanem Mirkovičem (Christoph Waltz) a jednonohou uklízečkou, dříve vietnamskou disidentkou Ngoc Lan Tran (Hong Chau) a začne se na život dívat trochu jinak...
Miláčku, zmenšil jsem děti
Pokud by diváka nalákal trailer slibující sci-fi taškařici o zmenšování, bude nemile zklamaný. Jasně, miniaturizace lidí poskytuje výchozí premisu, ale o ní film vůbec není. Žádné vtipy na téma trable mrňousů ve světě, natož nějaký souboj třeba s nepříjemným velkým hmyzem jako v jiných filmech s podobnou zápletkou (a že jich bylo dost, počínaje třeba filozoficky zahloubaným snímkem Incredible Shrinking Man z roku 1957 podle Richarda Mathesona a konče třeba bláznivým Miláčku, zmenšil jsem děti). Zmenšování má daleko blíž k prvně jmenovanému. Jen se tak trochu vkrádá otázka, proč Payne při odpovědích na své otázky použil zmenšovací příběh, když není vůbec potřeba?
Tvůrci tu honí mnoho zajíců na více frontách. Zmenšování je v první řadě hořkou komedií, která jde proti víře v americký sen, načež se přidává sociální satira o krizi partnerských vztahů, zbohatlictví, vykořeněnosti střední třídy a sociální nerovnosti a končí globálními fenomény migrace, přelidnění, disidentství a souznění s přírodou. Žádné z témat ale nerozebírá poctivě, všechno jen tak nahrubo načrtne a jde dál, snad až na závěrečné explicitní politicko-ekologické poselství. Zmenšování je tedy jen metaforou toho, co všechno jsou lidé ochotni udělat pro zlepšení sociálního statusu.
Nadměrné maličkosti
Pokud se ale divák pozorněji podívá na jméno režiséra a spoluautora scénáře, dojde mu, že nechat se omámit vtipným trailerem je nesmysl. Alexander Payne se totiž stále jenom drží svého tématu, kterému se v různých variacích dlouhodobě věnuje. Je jím krize smyslu života, krize lidí, jimž dochází, že promrhali svůj dosavadní život, a hledají východisko. Právě tohle je klíčovým sdělením Paynovy uctívané Bokovky (2004) nominované na Oscara. Byť jde o velmi přeceňovaný film, najdeme v něm paralely prolínající se celou Paynovou tvorbou a vrcholících - prozatím - ve Zmenšování. Matt Damon skvěle vystihl pupkatého čtyřicátníka, který si neví rady sám se sebou a nudným životem, tak se nechá zmenšit, aniž to nějak výrazně pomohlo.
Herecká stránka filmu si výtek nezaslouží. Největší pozornost na sebe samozřejmě strhává Christoph Waltz, a to nejen svým bonvivánským projevem, ale už tím, jak byla jeho role napsaná. Snad jen trochu může vadit, že "Christoph Waltz opět hraje Christopha Waltze". Je úplně jedno, jestli se jedná o Hanse Landu z Hanebných panchartů nebo třeba Blofelda ze Spectre, pořád je to tatáž role. Naštěstí se na ni dobře dívá. A taky potěší malé roličky obsazené hollywoodskou elitou. Jason Sudeikis jako Paulův známý, Neil Patrick Harris a Laura Dernová coby zmenšení manželé, v televizním spotu lákající do zmenšeného světa, dokonce se objeví ikona béčkových až céčkových hororů Udo Kier. A mnoho dalších.
Malé velké sousto
Zmenšování tak doplácí především na skutečnost, že chce být až příliš ohromující intelektuální freskou stavu současného světa, v závěru zacházející za hranu kýče. To se mu nedaří, je to příliš velké sousto, na které Payne nestačí. Nepomohou proto ani skvělí herci, ani pro českého diváka vtipné momenty, kdy se postavy představují jako Safranek a Dušan. Divák se po filmu zamyslí, o to jistě režisérovi šlo, ale stejně ploše, jako se tvůrci pokusili vykreslit miniaturní svět.
Hodnocení: 60 %
