Domácí hudební tipy
Bohémská melancholie a plody vydařené sklizně

S úvodem dalšího roku ještě na stole leží hromádka alb z toho předchozího. V zimní plískanici z nich vyzařuje energie konce léta, kdy většina z nich zvolna vznikala, a nabízejí nejrůznější přístupy, jaké jen si u už dožívajícího formátu kompaktního disku lze představit. A jen samotná cesta - jak známo - může být i cíl.

Vladivojna La Chia: Bohémy (Bayger Production)
http://www.myspace.com/vladivojna

Ostravská zpěvačka je na naší hudební scéně pozoruhodným úkazem. Ačkoliv není už dávno začátečnicí, stále jako by se jí nepodařilo prorazit, a hlavně jako by její hudba zůstávala ve stínu pouhého jména, dříve extravagantních outfitů či pronikání na obálky časopisů. Každý o ní ví, ale ruku na srdce: kdo vlastně slyšel všechna tři alba, které vydala se skupinou Banana? O lecčems také vypovídá fakt, že za rok 2011 odehrála celých sedm koncertů.

Přitom jak naznačuje druhé sólové a celkem už šesté album, potenciál by tu byl. Zpěvačka má suverénní projev, místy afektem i zastřeným hlasem připomínající starší tvorbu Jany Kratochvílové, v doprovodu se v podstatě popové melodie příjemně rozbíjejí o výraznou akustickou kytaru i nápaditá aranžmá, a vše doplňují introvertní texty, místy až písničkářsky osobní.

Pak ale v polovině nahrávky, paradoxně po zdařilé Myšlenky z kamene, překvapivě zazní v jinak klidném cajdáčku Černá vdova úplně nesmyslná elektro-metalová kytara, a vše problematické najednou vyplouvá na povrch. Náhle je i jinde patrnější častá příchuť chtěnosti, nádech tápání i neujasněnosti, komu jsou vlastně ty písničky určené, zda mají něco sdělovat a co, nebo být jen příjemnou kulisou?

Po vynikajícím soundtracku k filmu Nevinnost, jednom z nejlepších, které se tu v poslední době objevily, je novinka popovější, vlezlejší, ale také výrazně sterilnější. Někde v hloubi dává najevo, že k výjimečnosti, citlivosti i přemýšlivosti nemá daleko. Bez razantního producentského zásahu ovšem vše zůstalo na půli cesty. Protože tak, jak se na svých posledních deskách našly Lenka Dusilová nebo Kate Bush, se Vladivojna teprve musí najít. A každý další poslech Bohém usvědčuje, jak moc je to škoda, že se tak nestalo už tentokrát.

Coco Jammin: Sklizeň 2011 (Coco Jammin Production)
http://www.sklizen.com/media.html

V oblasti produkce reggae a příbuzných žánrů u nás existuje věrná základna příznivců a právě především pro ně Mr. Cocoman aka Coco Jammin, jeden z nejlepších domácích DJ i tvůrců z téhle oblasti, poskládal kompilaci z tracků, na kterých se autorsky i produkčně podílel. Podzimní souhrn se mi sice dostal do ruky trochu později, ale o to víc je v zimním nečase patrné, jak dokáže rozehřát.

Vedle domácích kolegů - ať už jde o léta populární jména jako je Dr. Kary nebo interprety, kteří mimo žánrovou scénu zatím nepronikli (jako třeba Mad Coffin z Valmezu) - se objevuje i několik zahraničních hostů. Ale fakt, že Sai Sai jsou z Francie a zpěvačka Mel-C z Karibiku, je asi to poslední, co by pro výsledek bylo důležité.

Nevadí ani, že při tak vydatné porci nutně dochází k pocitu přesycenosti i potvrzení si, že mantinely reggae jsou poměrně úzké a při jen trochu konzervativnějším přístupu dochází k opakování se. Stejně tak některé texty jistě budou na pódiu a "mezi svými" výborně fungovat, ale nahrávka často prozradí opakovaná tematická i veršová klišé, která už u posluchačů, kteří žijí i jinou hudbou, asi vyvolají jen úsměv. Nemluvě o slabších místech typu skladby Dodávka znějících jako vlezlá televizní reklama.

Na druhé straně je na desce spousta momentů, které zaujmou propracovanou produkcí, vychytaným zvukem i - tak jako třeba u Sexy For You zpěvačky Mel-C - dokonalým sladěním všeho. Ale i to vše asi není to nejdůležitější. Nejsympatičtější je totiž na celém albu duch spolupráce a vzájemně se ovlivňujících vztahů mezi interprety. Pocit funkční scény k nezaplacení. Takže pokud má někdo rád rozhoupané beaty i vůni konopí, a tahle kompilace mu náhodou unikla, neměl by váhat ani chvíli. Už proto, že i některé letité skladby se tu objevují studiově nahrané úplně poprvé.