Hudební tipy
Dívčí nápady a odkaz velšského čaroděje

Ženy versus muži, alternativní humor versus tradicionalistická hudební poctivost, hravé nadšení versus instrumentální profesionalita. Pojetí mohou být různá a chutě rovněž. Stejný může být překvapivě výsledek - hudba, kde ambice nejsou tím nejdůležitějším. Pro někoho málo, pro jiného nejvíc.

Vobezdud: K pláči i pobreku (Black Point Music)
http://bandzone.cz/vobezdud

Vobezdud prý kdysi byla čistě dívčí kapela. A i když dnes už jde o spolek genderově vyvážený, matriarchát je tu jasně patrný. Takže nepřekvapí, že při prvním poslechu jejich oficiální debutové album i přes výrazné a dominantní využití akordeonu a houslí až nebezpečně připomene Zuby nehty. Ale není tak těžké si uvědomit, že za to může stejný způsob přístupu ke zpěvu, kde často zní vícehlasy a niterný ženský úhel pohledu, protože jinak jsou Vobezdud značně sví a originální.

Zatímco hudebně jde o sice poslechově vstřícný, ale na své úsečce, ohraničené barovým šramlem a teskným šansonem, přece jen o retrospektivně pojatý alternativní výlet čerpající z rocku i folku, textově vše ční nad většinou současné produkce zcela nepřehlédnutelně. Příběhy ze života, snové zážitky i poetika kořeněná viděním světa z pozice outsidera - to vše se slévá v osobitou a silnou výpověď.

O co méně honí trendy, o to více dámy z Vobezdud zpívají s nadhledem i humorem o neveselých věcech, které bohužel provázejí život většiny z nás. Nápaditě, s nemalou schopností postřehnout i detaily a popsat barvitě pocity tak, že vše ve výsledku nevyznívá depresivně, ale naopak burcuje naději i pocit, že ani terapie nemusí být nutně nezábavná. Upřímnost tu má totiž navrch nad sebevědomím i potenciální potřebou třeba jen bezděčně zdůraznit svou výlučnost.

Ale i když dámy přestanou řešit svým humorem vděčné postpubertální problémy dívčího dospívání a přesunou se (třeba ve skladbách Kosmonaut či Tramvaje) k čistě poetické rovině, říznuté existenciální reflexí, nevytrácí se pocit překvapení, že takhle suverénní parta ještě není známější. Ovšem je potřeba si na ně dát pozor - na obalu andělíčci a pod obalem dravá smečka, co je schopná vás slupnout i s chlupama.

Taliesyn: Zvesela (Indies Scope)
http://bandzone.cz/taliesyn

Početná formace Taliesyn funguje už přes deset let. Zatímco dlouhá léta patřila k typickým představitelům takzvané keltské hudby, ve svém posledním období zpřetrhala personální vazby k některým dalším podobně orientovaným formacím (např. Irish Dew) a na své druhé oficiální (a celkem třetí) desce se snaží představit v mnohem tvárnější i žánrově pestřejší podobě. Prvky world music se tu míchají s folkem i klasickým rockem, občas zazní i stopy jazz fusion či latiny.

Úvod nahrávky tomu ovšem ještě nenasvědčuje a leckoho (krom fanoušků Jethro Tull) klidně může i odradit. Kdyby totiž skupina první skladbu Riddlesong označila za jejich coververzi, pravděpodobně by ji to všichni ochotně uvěřili. Ani další písně sice nezapřou zcela tradiční a konzervativní formu, díky níž jako by většina desky vypadla ze sedmdesátých let minulého století, ale přece jen nepostrádají větší míru originality. Komplikovaná aranžmá provázená velkým důrazem na (rozhodně nadprůměrné) instrumentální schopnosti všech členů ovšem zůstávají ve stínu folkově křehkých skladeb, jakou jsou třeba Bosé tělo či tradicionál Lord Franklin.

Vůči celku se jako matoucí jeví název ( i když pochází z jedné ze skladeb). Taliesyn jsou totiž na své aktuální nahrávce značně vážní, snaha o serióznost je patrná i z přístupu k materiálu. Místy se vkrádá neodbytný pocit, že alespoň trocha nadhledu či odlehčení a humoru by ji  jedině prospěla. Nicméně i díky tomu mají skladby jednotný zvuk i náladu. Když se totiž objeví výjimka v podobě skladby Výčepní, nemůže nebýt razantním zpestřením i oživením.

Album Zvesela rozhodně nebude pro každého a je jasné, že mezi posluchači vyhloubí hluboký příkop. Zatímco u staršího publika nebo na folkových pódiích s ním skupina bude slavit úspěch a reakce budou v superlativech, u experimenty vyhledávající mládeže sledující aktuální trendy jasně propadne svým tradicionalismem na plné čáře. A je jen na každém posluchači, ke kterému z těch táborů se přikloní raději.