Domácí hudební tipy
Mezi potrubím jako doma, v divadle mezi svými

Nahrávka je jako dokument - místa, okamžiku, doby. Otisk šlápoty, malba na stěně jeskyně, zažloutlá fotografie. Smysl má jak pro ty, pro které to byla součást jejich životů, tak i pro pozdější generace nepamětníků,  těch, kteří si u toho mohou povzdechnout, jak to bylo tehdy (mohlo být) skvělé. Každý, kdo zaznamenává právě z těchto důvodů, a nikoliv cílevědomě vytváří zvukové konzervy jen pro účel zisku, si zaslouží obdiv.

Veselí filištínové:  Šithauz  /Komplet 1985-1992/ (Guerilla records)

Veselí filištínové byli jedněmi z průkopníků českého industriálu a vznikli v polovině osmdesátých let jako přímá reakce na uvolnění dění na domácí hudební scéně s příchodem tzv. nové vlny.  Komplet z jejich pozůstalosti nabízí nezkreslený a syrový pohled na ty, kteří i v časech, kdy vybočovat z davu bylo podstatně nebezpečnější než dnes, nekompromisně kráčeli po své cestě, plné nevstřícných experimentů a tvorby pro drtivou většinu populace zcela nestravitelné. Až po dlouhých letech vydaný komplet jejich nahrávek dokumentuje urputnost i přirozené proměny, které je provázely, a neopomíjí i krátkodobé obnovení v roce 1992.

Jak praví i průvodní slovo, důležitým bodem je pojem "energie".  Tak jako i u jiných industrialistů i zde hned trojité CD nabízí bušení do železného šrotu, skřípot, monotónně hrané figury na zkreslené kytary i první tuzemské výlety do použití elektroniky alternativním způsobem. Ale ve srovnání se soudobou, podobně zaměřenou zvukově experimentální tvorbou jde o nahrávku až překvapivě pestrou, rytmicky bohatou a  svým hledačstvím skutečně pozoruhodnou. Ne, není pro každého, ale zároveň nabízí skutečně široký záběr způsobů vnímání a různých přístupů. Nicméně vedle agresivních brutalit jsou tu i místa vyloženě relaxační, prozrazující kořeny toho, co dělal perkusista a jedna ze stěžejních postav souboru Tonda Hlávka později třeba s Richter bandem.

V jednotlivých skladbách nehrají roli texty či hudební motivy, ale jejich postupné svobodné prolínání, vrstvení a gradování. Zatímco většina industriálního snažení má svoji sílu a půvab hlavně v koncertním provedení, s fyzickým tlakem zvuku, atmosférou místa a vizuálním vjemem performance, zde je víc než zajímavé se zaposlouchat do motivů repeticemi získávajících na síle, vytvářejících koláže, ve kterých se složí z původních prvků zcela jiný obraz, a nechávat se překvapovat jak nečekaným, tak i tím, jak se mezi tím vším hlukem najednou vyloupnou pozoruhodné rytmy, stopy řádu či silné melodie.

Veselí filištínové znamenali pro místní alternativní hudební scénu silný zářez do živého masa. Je dobře, že jejich nahrávky nezůstaly ukryty někde v šuplících a pamětech těch, kteří navštívili jejich nepočetné koncerty. I s odstupem let se jedná o materiál nadmíru inspirativní, který v souhrnné formě odhaluje svou nadčasovost. Trojice disků (první dva obsahují nahrávky z nejrůznějších vesměs klubových koncertů, třetí pak záznamy soukromých akcí ve zkušebně skupiny, příznačném prostoru podzemí čističky odpadních vod) tak nabízí nejen pohled do historie domácí scény, ale i důkaz, že navzdory nepříznivé době se dá nerezignovat a navzdory všeobecnému nihilismu se vzepřít tvůrčím způsobem. Což dnes znovu začíná být až nebezpečně aktuální.

Buchty a loutky: Popeláři jedou (Polí 5)

V představení, kterým známé a svými aktivitami i po letech pozoruhodné divadlo Buchty a loutky zve na návštěvu děti i jejich rodiče, se propojují loutkové divadlo, animované filmové klipy a živě zpívané písničky. Právě jejich záznam je nejen dalším příspěvkem do série nahrávek pro nedospělé posluchače, pro které je Dáda moc prvoplánová a Maxim Turbulenc až příliš podlézaví a přihlouplí. Tady se naopak předpokládají děti zdravě zlobivé, rozpustilé a veselé. Herci divadla přizvali několik hostů (mj. i Tomáše Procházku z divadla Handa Gote a kapel B4 a Gurun Gurun) a vzniklé těleso pojmenovali Klacky a větve.

Právě Procházka je spolu s kmenovým členem Buchet Vítem Bruknerem (dlouholetým členem undergroundové Domácí kapely nebo někdejší formace Národní třída, kde působil mj. s Jáchymem Topolem) i autorem pozoruhodných dryáčnických popěvků. V kostce se dá bez obav říci, že začínají přesně tam, kde už by to bylo třeba pro Kašpárka v rohlíku moc.  Jsou o popelářích, kterým smrdí nohy, o potížích s namazáním rohlíku, lenošení, nerudných trpaslících a obsahu ledničky. A pozor - ne vždy nutně musí býti veselo.

Poslech může ale být zajímavý i pro dospělé, kteří se nad verši "Za tebou, za tebou, stojí prase s kamerou" sice pousmějí, ale nároky mají přece jen trochu vyšší. Nejenže je album plné i přes jednoduchost opravdu silných písničkových nápadů, ale hravost, s jakou hudebníci použili historické bicí automaty, analogové klávesy, nejrůznější modulované (pa)zvuky a vše zaranžovali do nápaditého tvaru, aniž by nezbylo místo na až punkovou kytaru, je až nakažlivá.

Tvůrci si nekladli hranice (skladba Nezpěvácká je třeba celá postavena na parodii popového neumětelství) a právě svobodný duch dělá z nahrávky událost - i když trochu utajenou. Deska je tak v nejlepším slova smyslu bláznivá, potřeštěně rozjívená a zábavná. A to tak, že se ani v nemalém houfu písniček pro děti, který se poslední dobou objevil, zaručeně neztratí.