Domácí hudební tipy
Putování za noční bohyní a hledání laptopové mozaiky
02.10.2011 16:30 Zápisník
Nové vize i možnosti elektronické hudby. Sofistikovanost versus zvukový i rytmický minimalismus. Pozice renomovaného jména i objevu, Vliv lidského faktoru i tradičních hudebních postupů. Dilemata i otevřené dveře. Legitimní témata i otázky jako současná realita.
Floex: Zorya (Minority rec.)
http://www.myspace.com/floexiblespace
Před deseti lety Tomáš Dvořák alias Floex debutoval albem Pocustone, které se ukázalo jako zlomové a naznačilo novou cestu pro místní elektronickou scénu, na které už ohánění se slovem "progresivní" poněkud zapáchalo. Překvapivě na vydařenou desku v blízkém horizontu volnou tvorbou nenavázal, ale začal se věnovat soundtrackům k počítačovým hrám (např. ceněné Machinarium), které se dočkaly i samostatných vydání, nicméně prezentovány byly pod jeho občanským jménem. Jako Floex se tedy vrací až nyní a navazuje druhým albem.
Zorya je prý jméno bohyně noci a to sedí. Ta hudba – a "H" by zde oprávněně mohlo být velké – je spíš noční než denní, zároveň přemýšlivá, sympaticky melancholická i vyžadující klid a odměňující se zklidněním až k relaxaci a porcí romantiky, kterou odmítají jen nenapravitelní cynici. A působí jako bez hranic – paralela s jasnou noční oblohou plnou hvězd se přímo nabízí. Samozřejmě nechybí nezbytný Floexův klarinet, jazzově svobodný, jako kontrast k technokratismu základu nahrávky.
U prvního poslechu jsem si nějak vzpomněl na ten pocit, který jsem před dávnými lety zažil, když jsem najednou mezi všemi těmi tehdy dominantními rockery poprvé uslyšel Tangerine Dream či Equinoxe Jeana Michela Jarreho. Floexova hudba je více než po čtvrtstoletí samozřejmě jiná, bohatší a pestřejší ve využití současných možností, ale onen pocit osvobození i bezbřehosti se opakuje. Tomáš Dvořák má dar geniálního citu pro aranžmá, pro přesná dávkování, při kterém mají jeho ambientní plochy stále v sobě určité napětí i tajuplnost, a tempo začne tepat přesně ve chvíli, kdy je třeba. Postupně se tak propracovává od downtempa až někam k tradičnímu písničkovému formátu – ve dvou skladbách se objevuje dokonce pro něj netypický zpěv.
Při opakovaném poslechu se vynořuje jako důležité slovo "dobrodružnost". Oproti běžným, relaxačním vlivům podobné hudby, se zde nabízí tak důmyslná síť či labyrint, ve kterém brouzdat je nejen zábavné, ale i opakovaně překvapivé a inspirativní. Zdá se, že se Floex v dobrém nakazil u počítačových her – a spolu s řadou zpestřujících hostů vytvořil stejně jako před deseti lety výjimečnou záležitost, skladby, které skvěle gradují a svými variacemi na téma propojení elektroniky a akustických nástrojů se občas až dostávají kamsi do hájemství moderní vážné hudby. Další album, vedle kterého je častý komplex malosti ze současné české hudby jen směšnou diagnózou.
Cliclick: A po nás potopa (Temný síly)
http://www.temnysily.cz/stahuj/56
Power-popové či chcete-li electro duo z Jihlavy. Eva a Anna. "Vymňoukaný micinky", jak se samy titulují. Je otázkou, zda vůbec mají v plánu pronikat do širšího podvědomí, a tudíž je irelevantní zdůrazňovat, že se tak dosud nestalo. Možná i proto se o nich z jejich profilů na myspace a facebooku moc nedozvíte. Před časem se přihlásily prostřednictvím EP Vicious, letní následovník je ke stažení prostřednictvím webu okolo rapera Bonuse, který jim novinku míchal a masteroval.
Dámy si i na novém EP libují v hudebním i rytmickém minimalismu, vrství smyčky, a zatímco na beat kladou důraz, hlasový projev se vznáší utopený někde v pozadí, často je spíš k tušení, než že by byl opravdu slyšet, a působí tak jen jako další nástroj či zvukový prvek. Náhoda tu jistě hraje nezanedbatelnou roli a i o zábavnost jako by také nikdo nijak zvlášť neusiloval. Díky repetivnosti se ovšem stejně oněch pět tracků nejprve vemlouvá a později vyloženě zarývá pod kůži.
Právě ona atmosféra neurputnosti, kdy je často skladba postavena je na jediném hudebním nápadu a dokresluje ji hlavně zvuková produkce, působí s opakováním až překvapivě sympaticky. Spíš než promyšleným skladbám se Cliclick ovšem přibližují multimediálnímu "výtvarnictví", zvukovým instalacím či elektronickým kolážím. Zatím to má rozhodně cosi do sebe. Je ovšem otázka, zda ona "fáze nadějnosti", ve které se už nějaký čas nacházejí, bude mít dostatek invence i energie posunout se na vyšší level.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.