Domácí hudební tipy
Ruku v ruce, bok po boku, jako odměna za dárek

Slovo "spolupráce" má v praxi často nečekané podoby. Nemusí jít o spojení z nouze, kdy někdo přizve kolegu na něco, na co sám nestačí, či jen proto, aby ozdobil nahrávku slavným jménem. Ale tam, kde je vzájemná úcta a radost, může vzniknout nová hodnota nebo cosi, co ukáže nový směr cesty. I proto, že egoismus se málokdy vyplácí v hudbě jako kdekoli jinde.

Načeva - Lavash: Milostný slabiky (vlastní náklad)  
http://www.supraphonline.cz/album/5023-milostny-slabiky

První společný záznam spolupráce zpěvačky Moniky Načevy s u nás usazeným britským kytaristou Justinem Lavashem vzbudil největší ohlas kvůli faktu, že si na něj tvůrci vybrali peníze od fanoušků prostřednictvím crowdfundingu. Někteří ještě přetlumočili informaci, že zpěvačka tentokrát sáhla k veršům Sylvy Fischerové, ale bližší obsah alba, které se objevilo na přelomu jara a léta, jako už by překvapivě příliš nikoho nezajímal.

Což je rozhodně škoda, protože i s odstupem není přehnané konstatovat, že se tahle nahrávka řadí k tomu nejlepšímu, co Monika Načeva prostřednictvím svých nahrávek dosud nabídla. Setkání s Fischerové poezií bylo šťastné, někde se objevuje až hříšná myšlenka, že její verše jdou zpěvačce lépe "do pusy" než dlouhá léta využívané básně Jáchyma Topola. Ale co víc - daleko lépe se potkávají s atmosférou intimity, křehké hudební poetiky, kterou zpěvačka vyznává už od momentu, kdy se po debutu oprostila od úzkých šatů "české Patti Smith", kam ji tlačili spolupracovníci, a to bez ohledu, zda zrovna vyznává akustické či elektronické pojetí.

Monika jako interpretka nezapře herečku. Její projev není pouhé odosobněné tlumočení textů za doprovodu hudby; procítěně je šeptá, zasněně i optimisticky prozpěvuje s přírodní čistotou, vdechuje jim život, dává jim sílu, poezii i třeba občas nádech ironie. A spojení s neobvyklou kytarovou hrou Justina Lavashe, která nezapře bluesové nálady, ale svou členitostí, pestrostí i originalitou si nic nezadá s hrou jiného Moničina spolupracovníka, Michala Pavlíčka, představuje nejen šťastný nápad, ale právě to, co dodává výsledku na výjimečnosti.

Je zajímavé si uvědomit, že na celé nahrávce je opravdu jen hlas a kytara, a přitom vše zní plně, ani v průběhu poslechu nezačne nudit a stále něco nabízí. Lavashovy filigránské vyhrávky (geniální moment je třeba úvod skladby Svět je plný květin) jsou zpěvu, který představuje mnoho tváří jednoho obličeje, stejně jako pozoruhodným textům, rovnocenným partnerem. A komu by to náhodou nestačilo, nabízí se mu série bonusových, vesměs elektronických remixů od spřízněných kolegů.

Milostný slabiky jsou logickým vyústěním dosavadní tvorby Moniky Načevy, ale vlastně i smysl dávajícím krokem na dráze Justina Lavashe. Znamenají nečekaně vyvážené, skvěle dotažené (včetně vynikající grafiky obalu) i svou nevšedností lákavé album. A potvrzení, že výjimečný počin se může vyloupnout z dávno osvědčených prostředků.

Pepa Malina: Časosběr (vlastní náklad)  
http://www.supraphonline.cz/album/5077-casosber

Minimálně na folkové scéně má u nás jméno Malina svůj věhlas a respekt. Josef, nejmladší z bratrské trojice, sourozenec muzikantů známých třeba z Druhé trávy (hraje s nimi v sestavě Malina Brothers), tak byl logicky od dětství obklopen nejen hudbou všeho druhu, ale i jejími, často populárními interprety. Není tak divu, že když se jako talentovaný houslista a zručný flétnista, který hostoval na řadě alb těch v žánru nejznámějších, rozhodl pro sólové album, mnohé si na něj přizval.

Na desce, která vznikala bez stresu po dobu tří let, se hostů a spolupracovníků nakonec sešla skoro třicítka. Včetně nejen členů AG Fleku, But, či doprovodné sestavy Radůzy, ale i Roberta Křesťana či Američana Petera Rowana. Výsledkem je zároveň oddechová nahrávka i citlivá výpověď, která má k folku stejně daleko či blízko jako k popu, country i rocku. Oslovit by tak mohla příznivce Marka Knopflera, stejně jako vyznavače romantiky americké country, ale určitě neurazí ani ty, kteří rádi vkusný akustický pop.

Nejde o žádnou alternativu, ale o nabídku sice tradičních, ale pestrých písniček. Lépe fungují ty instrumentální a anglicky zpívané, protože české texty trochu trpí naivitou, patosem, tématickou nenápaditostí a hlavně tím, jak je v nich forma upřednostněná obsahu. Spolu s dotaženou hudební složkou však naštěstí nikdy neklesnou do roviny směšnosti či trapnosti - i to je důkazem toho, že vedle zručného muzikanta je jejich autor i schopným producentem, s citem pro výsledek.

Vedle "keltské" Heartbreaking se zpěvem Kateřiny García, tak z nahrávky vyčnívají Rowanem interpretovaná This House Ain´t No Home a především až jazzovou relaxací zvolna plynoucí Answers to My Questions - na debutovou nahrávku až překvapivě vyzrálé, muzikantskou souhrou zcela přirozeně znějící a aranžérsky vypiplané.

Sólový debut "nejmladšího z rodu Malinů" splňuje přesně to, co si lze od podobné nahrávky přát: proměnění přátelské muzikantské spolupráce v přesvědčivý tvar i ukázku instrumentálních schopností. Navíc upozorňuje na autorovy nadstandardní producentské schopnosti. A to, že desku podpořila řada sponzorů a část nákladů opět uhradil crowfunding, je jasnou odpovědí na to, že mnozí z potencionálních posluchačů o tom nepochybovali už předem.