Kapela v divadlech
Support Lesbiens: Harddisky necháme doma
27.10.2012 14:00 Rozhovor
Navzdory zprávám o sólovém projketu Kryštofa Michala, skupina Support Lesbiens nekončí a aktuálně oslaví své letošní 20. narozeniny na divadelních prknech, kam přiveze ty nejznámější, ale i koncertně nikdy nehrané skladby v komorních úpravách. O detaily se podělil kytarista a spoluzakladatel kapely Hynek Toman.
Narozeninové turné neprobíhá každý den. Hodně jste řešili, jak ty koncerty pojmete?
Už tak rok zpátky, když jsme si uvědomili, že nám bude dvacet, jsme o tom začali mluvit. A napadlo nás něco, co jsme ještě nikdy neudělali: postavit komorní set, průřez těmi dvaceti lety, a vydat se s nimi do divadel, kde publikum bude sedět. Budeme si tak moci zahrát i ty písničky, které jsme třeba ve standardních setech nikdy nehráli, protože třeba byly příliš pomalé, nebo se na ně jen nedostalo, protože těch balad vždy může být na koncertě jen omezené množství. Bude to taková poslechovka, která může být zajímavá právě tím, že tam zazní i skladby, které se nám líbí, ale nikdy jsme je koncertně nehráli.
Takže budete hrát "unplugged"?
Původně jsme s tím koketovali, udělat opravdu čistě akustický set, ale pak jsem si řekl, že některé songy potřebují třeba plochu na syntezátor nebo elektrickou kytaru, takže jsme zvolili tu verzi, že tomu budeme říkat komorní turné. Protože některé písničky si o to vyloženě říkají. Nicméně to samozřejmě nebude standardní koncert, nebudeme používat harddisky, které standardně používáme, a budeme mít hosta na klávesové nástroje, tedy na Fender piano a na Nordy. Jmenuje se Honza Andr a shodou okolností to je klávesista z kapely Tonyi Graves, která s námi pojede jako exkluzivní host.
Bude hrát jen svoje písničky, a nebo si zazpívá i duety s Kryštofem?
Bude to tak, že si Tonička si s námi někdy v půlce zazpívá, pak my odejdeme, ona si s Honzou zahraje nějaké dva, tři songy ze svojí desky, a my se pak zase vrátíme a dojedeme ten set. Nebude to prostě formou předkapely, ale bude to opravdu exkluzivní host uprostřed programu.
Ono se to jako kontrast přímo nabízí, protože vy jste obzvlášť v začátcích byli kapela poměrně hlučná...
Ano, a tohle bude opravdu soft provedení, nicméně nechtěl bych, aby ty písničky ztratily energii, kterou v sobě mají. Ale bude to všechno "zahrané rukama", takže na těch aranžmá se to určitě podepíše, a ty písničky lidi takhle nikdy neslyšeli. I já sám jsem na to zvědavý, jak to dopadne.
Neplánovali jste třeba smyčce? U Tata Bojs na turné Smetana se to osvědčilo.
Jde o to, že ta divadla jsou relativně malá, spíš pro 300 až 400 lidí, a podiíčka jsou malinká. Už s tím máme zkušenost, když jsme dělali DVD Live, že když se tam vezme nějaké početnější těleso, tak zabere hodně místa. A také, co si budeme povídat, je to o finančních prostředcích. Kdyby to byl jen jeden koncert, tak se dá něco podobného ještě zvládnout, ale když je to celé turné, tak tam ty náklady rostou astronomicky, další hosty už bychom asi neutáhli.
Chystáte z téhle podoby nějaký záznam?
Strašně bych chtěl. A když jsem nad tím přemýšlel, tak by bylo skvělé z takové akce udělat třeba DVD. Ale když jsem zjišťoval, jaké jsou teď pro to podmínky, tak nabrat to třeba na šest kamer není až takový problém, ale hodně prostředků spolkne postprodukce. Ten program bude existovat, takže to mám v hlavě, a pořád zkouším vymýšlet, jak by se to dalo zafinancovat, protože na tohle bych opravdu mít vzpomínku chtěl.
A co studiová nahrávka té verze?
Ano, to by taky šlo, sejít se ve studiu, nahrát to a smíchat. To by samozřejmě bylo levnější, to se taky nabízí. Ale v prvním plánu odjedeme turné a zkusíme popřemýšlet, co by se s tím programem dalo vymyslet dál, pokud to bude fungovat.
Nenastal v jednání s divadly nějaký problém? Přece jen nejste folk jako Tomáš Klus.
Podmínky byly jasně nastavené a některá zkrátka do toho šla a jiná ne. Já spoléhám na to, že když to představení bude pěkné a bude se lidem líbit, že šuškanda furt funguje. Už teď máme nějaké koncerty vyprodané. Je to paradox, ale když jsme jeli poslední turné k desce Homobot, tak tam, kde byla možnost sezení, třeba na balkónech, nebo na židlích u kraje, tak první co bylo, že se tam lidé hnali a šli si sednout. Tak jsme si řekli, že už jsme trochu starší a publikum máme také starší, takže divadla nebudou úplně od věci.
Jaký bude poměr toho, co můžou lidé běžně slyšet na koncertech a těch oprášených rarit?
Myslím, že to bude zhruba půl na půl, zatím jsem si sepsal dohromady 26 písniček, chtěl bych, aby to představení mělo kolem dvou hodin. Z toho samozřejmě něco vypadne, ale chtěl bych třeba hrát September Rain. Krásná písnička, nehráli jsme ji proto, že už jsme měli hodně balad a ona je pomalá. Nebo Fameless, hezká písnička z Románu pro ženy. Na normálních vystoupeních si lidi žádají singly, a když se nehrají singly, tak všichni stojí a koukají. Takže tam dáváme spíš ty živější a energičtější věci než tyhle cajdáky, jak jim říkám.
Když ses tak probíral těmi starými písničkami, řeklo ti to něco o vás samotných?
No... Řeklo. Zjistil jsem, že máme docela dost takových hezkých pecek, na které jsem skoro málem zapomněl. Takže se těším, že je zahrajeme, protože jsou fakt hezké. A do toho divadla se budou hodit.
Pražský koncert proběhne kde?
V Praze to bude v Divadle Kalich. A pak také po Novém roce zahrajeme na kraji Prahy, v Uhříněvsi, v Divadle Bolka Polívky.
Bývalé členy jste nepozvali?
Ne.
A třeba nějaké knižní ohlédnutí za těmi dvaceti lety nechystáte?
Myslím, že po dvaceti letech dělat knížku je brzo. To už by zavánělo tím, že si koupíme penál (míněna rakev - pozn. red.) a půjdeme se zakopat. Ty knížky by měly přijít, až když budeme umírat na pódiu. Třeba po 40 letech. Ale nevím, jak bychom po těch čtyřiceti letech vypadali, toho se trošku děsím.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.