Domácí hudební tipy
Takové domácí muzicírování a sklizeň biosezóny

Těžko to označit za nějaký trend, ale to, že ti nápaditější a schopnější na hudební scéně si stále častěji zakládají vedlejší projekty či jen působí v několika zároveň, je zkrátka fakt, charakterizující dnešní dobu. Ne vždy se jedná o seskupení, která plavou na hladině popularity, ale přesto nejen stojí za pozornost, ale stále častěji se samy hlásí o slovo.

Biorchestr: Io  (Polí 5)  
http://poli5.bandcamp.com/album/io

Seskupení s paradoxním označením Biorchestr, které založil jako sólový projekt multinstrumentalista Aleš Pilgr (Květy, Ty syčáci), a následně do něj přizval svou pozdější ženu Janu, se více zviditelnilo až před dvěma lety vydanou třetí deskou Umakartové, obsahující kromě nahrávky i deskovou hru. Od té doby se duo rozrostlo na trio s příchodem basisty a cellisty Tomáše Jenčeka.

V souvislosti s aktuální čtvrtou nahrávkou, pojmenovanou podle Jupiterova měsíce, zase vymysleli hravou možnost, jak přispět zakoupením pozemku na jeho povrchu. To ale není to, proč by stálo za to ji poslouchat. Navzdory samonálepce "trash folk" jde o něžné písničky, hravé v aranžích i zvuku, znatelně propracovanější než dříve. Daří se jim diverzně pašovat do posluchačovy mysli optimismus, a to bez pocitu, že by mu ho někdo vnucoval. Žádná radiová vlezlost!

Svět na sopečnatém měsíci je pestrý jako láva na obalu, zjevně bez mantinelů, propojuje folk, alternativu i pop: kdo míval rád Nerez nebo Č.p.8 a léta se mu líbí Jablkoň nebo Bratři Ebenové, rozhodně by nejpozději po této nahrávce měl přibrat do portfolia i Biorchestr. Ty skladby by dobře vyzněly i jen s pouhým doprovodem kytary, ale právě důsledné aranžérské ošetření jim dodává na výjimečnosti a vymaňuje je z tuctovosti další vrstvou nápadů. Pseudo reggae Maria budiž příkladem, závěrečná ukolébavkově-relaxační coververze potvrzením.

Vyplatí se i soustředit se na texty. I ony si hrají: s jazykem i tématy, jsou protkané humorem, aniž by sklouzávaly do dnes tolik častých sarkasmů nebo jinotajů, u kterých zná pravý význam toho, o čem jsou, jen autor. Slovní hříčky jako "nepokoj v pokoji tiká" jsou každopádně roztomilé i geniální zároveň. Podobně jako když hra přiložená k minulému albu byla postavená na spolupráci a nikoli soupeření hráčů, i tady Biorchestr nemá tendence k vymezování se, ale spíš k laskavému pohledu na svět. Neprovokuje jako třeba hudebně podobně stavěné sólové písně Martina Kyšperského z Květů, ale podává ruku.

Trio při interpretaci  více než dříve využívá  kontrast i spolupráci mužského a ženského hlasu. Naopak je vyjma perkusivních zvuků tentokrát trochu potlačena role přidané elektroniky. Výsledkem je sebevědomé, "osmihvězdičkové" album (Internetopýr nebo Utopenec se může se ctí postavit tomu nejlepšímu "konkurenčních" Zrní nebo Květů), které postupně odhaluje své taje a předhazuje jednu perlu za druhou. Teď už zbývá, aby v publiku nebyly přítomné jen samé svině.

Calm Season: Symboly (Championship Music)
http://bandzone.cz/calmseason

Duo tvořené na kytaru hrajícím Adamem Vopičkou, jinak baskytaristou momentálně odpočívajících The Prostitutes, a cellistkou Terezií Kovalovou (Vladivojna La Chia, Republic of Two a další) se před dvěma lety uvedlo nenápadným, ale názorově silným debutem Mosaic Views,  který nabídl intimní a křehké písničky moderního folkového střihu, trošku se ale ztrácející v produkci, zhlédlé v britských vzorech.  V tomto směru je aktuální druhé album výrazně dál.

Duo se nebrání popu, dobře pracuje s opravdu chytrými melodiemi, které přesně znají své hranice, kdy by už sklouzly do podbízivosti. Zároveň album zapracovalo na produkci, jíž se ujal Lukáš Chromek, který zvukově omezenou dvojici nástrojů obalil a obohatil, přidal trochu elektroniky a ze zvuku i efektů vyždímal maximum, aniž by narušil křehkost. Pořád tu jsou tajuplné nálady, táhlé melancholie, intimita i důraz na romantiku, ale zároveň přibyla energie i dynamika.

Jasným plusem je i výměna anglických textů za české. Adam, který je napsal spolu s Petrem Soukupem, má co říci, a dokáže to podat s patřičnou naléhavostí. Chvílemi nechá módem hlasu vzpomenout na Davida Kollera, ale není výjimkou narazit i na naléhavou polohu, ve které se charakteristicky pohybují Kittchen nebo David z Kieslowski. Takovou, při které se otevřeně přiznávají slabosti, a ono to naopak přidává na síle. Stále ale platí, že mužský zpěv tu je středobodem, Terezie se přidává jen skromně a ve vokálech.

Až na úvodní, poněkud pompézně a filmově rozmáchlou instrumentálku, lze jednoznačně hovořit o posunu. Je v ní cítit osobní vklad, kdy ambice jdou stranou a přestává se jak "myslet na cílovou skupinu", tak i na to, aby to "znělo světově". Při ponoření a naladění se na stejnou vlnu je brzy jasné, že to není jen nezávazný vedlejší projekt, u kterého je vlastně jedno, jak dopadne.

Ani ne půlhodinová nahrávka navíc skončí dříve, než by mohly začít vadit omezené možnosti dvou nástrojů. A vlastně stopáž, nechávající vzpomenout spíš na pojem "minialbum", ani v nejmenším nevadí. Provokuje totiž pustit si vše znovu. Pak se ale začínají ukazovat slabší místa, jako třeba instrumentální Symbol II. a III., které jsou jen pouhou výplní. Jestli se ale příště podaří vytvořit více skladeb, které kromě sympatických emocí a nálad nabídnou i natolik přesvědčivé vyznění, jaké představuje skladba Do ticha, bude vyhráno.