Neškodný pop, zpověď drsné holčičky a netradiční koleda

Existuje názor, že poslouchat má smysl jen to, co pravděpodobně bude hodnotné, a to ostatní je ztrátou času. Je otázkou, kde brát jistotu, že je něco jakkoliv hodnotné, když to ostatní není známé. Nabízí se tak domněnka, že buď je v tom názoru pouhé pokrytectví, a nebo jen potřeba se vymezit, aby nedošlo k pokažení pečlivě budované image. Nicméně ono cimrmanovské hledání cesty, která nikam nevede svůj smysl rozhodně má - bez ohledu na to, že každý tu cestu má úplně jinde.

Lara303 - Revolution (X Production)

Debutové album jedné z mála českých rapperek se od začátku rozjíždí ve velkém stylu. Má za sebou background se spoustou hostů včetně mezinárodních jmen - jako by tu někde už předem byla skrytá obava, že samotné rýmy a beaty nebudou stačit. Od počátku je také jasné, že nemáme co do činění s nějakým undergroundem. Verše: "a všichni dohromady ruce nahoru / a všichni dohromady jdeme pospolu /...začni dýchat, začni se bavit / patří to k tomu, nechtěj nás měnit / a všichni dohromady ukažte prstem / na toho kdo nedělá muziku srdcem" hovoří jasně. Zábava, moje komunita, trocha naivity i drzosti - a co na tom, že svět není jen hip-hop?

Na party to může všechno dobře fungovat. Nahrávka je výborně zprodukovaná, plná hitových nápadů, hosté (třeba ti z United Flavour) příjemně celek zpestřují, Veronika aka Lara303 skutečně přesvědčivě rapuje, jenže... Chvílemi se nelze zbavit dojmu, že posloucháme odpověď na PSH tak před osmi lety. Celá řada tracků postrádá byť jen minimální výpověď či všeobecnější přesah, často se operuje spíš s osobními problémy, nejistotou a bezradností. Což  trochu skřípe s pozicí sebevědomé frajerky. Být tahle "female MC" mužského pohlaví, vkrádalo by se označení macho. Takhle je otázkou, jestli si u toho povzdechnout, politovat či jen doufat, že příště už to nebude "rapování z nudy", ale že to bude taky o někom jiném. A že to tak bude zajímavé i pro jiné publikum, než jen ortodoxní hip-hopery.

No Pan!c - Doma nejlíp (No Pan!c/Sony Music)

O modelce Ivě Frühlingové a jejím zpěvu už delší dobu nebylo slyšet. Na nové desce se překvapivě schovala pod název tria No Pan!c, které tvoří s ještě dvěma členy své dosavadní kapely, ale to je asi tak jediná změna, která stojí za zmínku. Kolekce nevzrušivých „radio-friendly" laděných písniček totiž moc za řeč nestojí. Podobně tuctových písniček, po hudební stránce vlastně nijak iritujících, ale zároveň i takových, které sotva někoho probudí z všední letargie, už bylo. A ještě bude.

Celé album zavání určitou schematičností. Všichni tři zúčastnění zjevně podlehli pocitu, že už vědí "jak na to". A ejhle - posluchač aby u páté podobně zkonstruované skladby usnul. Střídání hlasů tomu nejen nepomůže, ale navíc odhalí fakt, že pánové jsou na tom se zpěvem ještě hůře než jednou polohou obdařená Iva. V lepším případě - třeba titulní skladbě Doma nejlíp - to celé připomíná nemastnou kopii Mňágy a Žďorp, v tom horším vyplouvají na povrch některé textové perly, které budí (podle toho, jak je posluchač naladěn) buď  pousmání nebo soucit. A ten celkový optimismus to vážně nezachrání.

ČTĚTE TAKÉ: Zpěv hip-hopového krále, romjazz a toužebné city 

Tomáš Kočko & Orchestr - Koleda (Indies Scope)

Nové album písničkáře Tomáše Kočka, který je jakýmsi novodobým buditelem, je ohraničeno svátky zimního slunovratu a Vánoc. Podobně jako u jeho jiné tvorby i tentokrát tu dochází k průniku folklórních tradic a současného, i když duchovním pohledem poznamenaného, hudebního vnímání. Kočkovo zacházení s materiálem hodně připomíná přístup Hradišťanu. Na nové album seskupil jedenáct koled - notoricky známých, utajených a svých, autorských - a předvedl je v novém úhlu pohledu, často překvapivých úpravách, s pokorou, bez potřeby exhibice.

Výsledek je místy dojemný, chvílemi vyloženě radostný, působí svátečně i přirozeně prostě. Rozhodně potěší každého, komu je smutno z Vánoc proměněných v konzum a vánočního přezpívávání koled se syntetickým doprovodem, znějících jako kulisa všemi supermarkety. Jenomže co naplat - přes veškerý citlivý přístup je Koleda nahrávkou určenou pro zcela konkrétní dobu a účel, u které je divná už jen představa, že by ji někdo například obehrával dokola v červnu. Trochu tak připomíná třeba desky písniček pro děti, které i když se povedou, jen málokdy dokáží oslovit i někoho jiného než jen striktně ty, kterým byly určeny. Ale booklet s leporelem vánočného betléma je moc pěkný.

Foto: archiv skupin