Zpěv hip-hopového krále, romjazz a toužebné city

Dnešní hudební tipy se vydávají víceméně směrem na východ a nabízejí tři naprosto odlišné cesty přístupu k životu, hudbě i cílům, kam hudbou směřovat.

Rytmus - Kral (EMI)

Slovenský hip-hoper, známý z formace Kontrafakt, rozhodně nemá se sebevědomím problém. A řeč není jen o názvu jeho novinky ani o na ní obsažených textech, ve kterých je k nalezení cokoliv jen ne skromnost. Však taky -  i bez vědomí jeho všeobecně známých komerčních úspěchů - není žádný underground, ale etablovaná postava špičky slovenské pop scény. Což se o libovolném z jeho českých kolegů nedá říci ani s přimhouřením oka.

Fakt je, že úvod desky se nese v až příliš okatém a nenápaditém naplňování formule toho, co si lze představit pod slovním spojením „komerční hip-hop". Ať už si o tom bude každý myslet co chce. Musíš mať nádej se siláckými rýmy i žánrovými hudebními klišé je ovšem asi tak přínosná a invenční, jako film „Ulovit miliardáře" ve kterém prý zazní. Tracků, které veškerý potenciál vyplýtvají jen na tisíckrát omletý hudební model a nemalou frekvenci vulgarismů s nulovou výpovědní hodnotou (a těžko tak osloví někoho mimo hip-hopovou komunitu), je tu hned několik. Pokud to vše ovšem posluchač ve zdraví přežije, dostane se k poslední třetině nahrávky, a ta mu vše vyváží. Protože tady najednou nikdo nedělá prázdná gesta i ramena, a konečně dojde na nějaký názor i to, co je na hip-hopu nejzajímavější: glosátorský a nekompromisní pohled. Skladby jako Rázny básnik 2 jsou přesně tím, pro co má tuhle desku smysl poslouchat, i když posluchač netráví svůj život mezi rýmy ze štrýtu a pobíháním s igelitkou plnou sprejů.

ČTĚTE TAKÉ: Dylan z Paříže, Mexičané z Holešova a melancholie od Váhu

Ida Kelarová, Desiderius Dužda a Jazz Famelia - Aven Bachtale  (Indies Scope)

Ida Kelarová je známou propagátorkou romského folklóru, jehož prvky pochopitelně nechybí ani na novém albu, nicméně jak už i těm méně bystřejším název doprovodného tělesa napovídá, dominantní je tentokrát jazzový feeling. Potřeba změny i přirozené hraní pro radost (název znamená „Buďte šťastni") nahrávku nejen motivovaly, ale jsou tu doslova všudypřítomné. Živelná hudba zpěv se tu potkávají ve vyrovnané symbióze.

Skladby Desideriuse Duždy, které tvoří páteř alba, jsou plné emocí, a až překvapivě vyrovnaně se jim daří romské kořeny implantovat do hudby, kterou si všichni zvykli spojovat především s afroameričany. Cikánský soul? No a proč vlastně ne?  Ida Kelarová se svými muzikanty aktuálně absolvuje turné, které zasahuje Česko, Rakousko i Slovensko a je na své pestré novince stejně tak kosmopolitní jako nezapírá kořeny. Vynikající a živočišná hudba, probouzející spoustu podnětů, navíc hýřící originalitou a nechávající snadno zapomenout na skupiny považující za progresi vykrádání svých angloamerických vzorů.

City - Simplicity  (Agentúra Duna)

Slovenská pětice City je z Popradu a ačkoliv u nás je prakticky neznámá, funguje asi čtyři roky. A podobně jako její název prý lze číst slovensky i anglicky, v obou jazycích je i zpěv. Hned od úvodního, arabsky znějícího motivu je jasné, že se jedná o další partu, která se obrací spíš do minulosti, k rocku sedmdesátých let, tehdy označovanému jako progresivní či "art".

Úvod alba je mírně matoucí, ale i dál převažují hlavně lehce pompézní, ve všech směrech rozmáchlé a občas až komplikované skladby, které se vzpírají slovu "písnička", jako něčemu neplnohodnotnému. Staví hodně na instrumentálním základu, a spíš než o náladu usilují o dokonalost. Když se například v jeden moment ozve foukací harmonika, více než syrové blues z toho kouká studiová uhlazenost. A podobné je to i s texty - stavějí se do pozice dalšího nástroje, který doplňuje celek, nesnaží se cokoliv sdělovat či snad dokonce mít názor (natož pak rockově provokovat). V tomto směru tak má celek blíže k mainstreamovému popu než k rocku, i když energických kytar je tu celkem dost. Nabízí se tak otázka, kdo by vlastně měl být v tomto případě cílovou skupinou.

Foto: EMI, archiv