Hudební tipy
Zvuková drobotina, nenápadná i výživná
17.03.2013 16:45 Zápisník
S érou CD a jejich pro mnohé lákavou osmdesátiminutovou kapacitou prakticky vymizely krátkostopážní média - nejen "singly" (SP), ale i "ípíčka" (EP) nebo minialba, pro které se předtím tak dobře hodil formát desetipalcové desky. V současnosti, kterou charakterizuje nejen zvyšující se znovuobliba vinylových kotoučů, ale i rozvoj distribuce hudby v digitální podobě, přinášející snižování významu formátu alba, se několikaskladbové tituly znovu dostávají stále častěji na program dne. Jen zůstávají v zdánlivém ústraní: koho by to ale překvapilo, když se už často nepíše ani o několik let připravovaných albech?
Ohm Square: Resist Dance EP (Starcastic)
http://www.starcasticrecords.cz/player?fid=40
Ohm Square ohlásili na podzim nové, už páté album, a také faktické rozšíření po odchodu Dušana Lipperta pozůstalého dua (Jan Čechtický a Charlie One) na trio o hostujícího Mirka Lacka. Jako avízo nového materiálu vydali nově na značce Starcastic třískladbové EP, přičemž ke všem trackům vznikly i klipové podoby, ve kterých byly použity záběry z exotických lokací.
Nové skladby znamenají určitý návrat: po minulém albu směřujícímu k bezpohlavnímu popu, jsou zase výrazně elektronické a vedle jistoty podmanivého hlasu zpěvačky nabízejí i zajímavé nálady, lehce temnější vyznění, melancholičtější podtóny s prvky downtempa i triphopu jako kořením. Opět se tu hraje se zvukem jako rovnocenným stavebním prvkem i s ruchy a samply nejrůznějšího charakteru. A i když z pouhé trojice těžko soudit, zdá se, že Ohm Square znovu nalezli svou formu. Minimálně Sweet Love má totiž hitový potenciál.
Monikino Kino: Pesničky (free download)
https://soundcloud.com/monikinokino/sets/pesni-ky-1
Aktivity muzikanta a filmaře Petra Marka (mj. třeba Midi Lidi) jsou široké, a československé duo s Monikou Midriakovou, je další z nich. Charakterizuje ho ještě větší sklon k minimalismu (delší jsou i čistě instrumentální pasáže) a naivistický ženský zpěv - sám Marek tu zůstává v pozadí, větší skladatelský prostor ponechává své partnerce, i když třeba v textech je jeho vklad jasně patrný. Dá se však předpokládat, že ti z posluchačů, kteří mají pozitivní vztah k jeho dosavadním formacím a projektům, si snadno najdou vztah i k tomuto.
Debutové minialbum (sedm písniček má necelých pětadvacet minut) je oproti Markově nejznámější aktivitě mnohem introvertnější, písničky na něm zdaleka tolik neoplývají sarkasmem, a občas se až koupou v melancholii. Navíc nahrávka trochu mate svým úvodem, kdy po prvních dvou skladbách vše potemní a posouvá se postupně k poloze vyloženě neveselé autoterapie ("Chcela by som spoznať Junga osobne / najlepšie stat sa jeho pacientom", zpívá se v písničce Monike drbe).
Monikino Kino rozhodně nepřináší cosi nového či neslyšeného. Čistě elektronický projekt ovšem nabízí cosi, co je mezi sebevědomými tvůrci podobné hudby zcela výjimečné a začíná se jinak objevovat s až nastupující generací - pochyby, nejistotu a ochotu se svěřovat i tím, co není obvykle předmětem chlubení - což předpokládá vnímavého posluchače, ochotného naslouchat. Že pak je snadnější společně sdílet vyslanou náladovou vlnu i pečlivě vystavěnou atmosféru, je logicky už jen praktickým důsledkem.
Jelly Belly - How Old Were You in the 90's? (Deadred/Starcastic)
http://jlybly.bandcamp.com
Trio z východního Slovenska patří v našich zeměpisných šířkách k největším obdivovatelům hudby devadesátých let a tzv. "shoegazerů" obzvlášť. Na novém čtyřpísňovém EP shromáždili ozvěny předchozího titulu, EP Über Alles, které posloužilo jako materiál čtyřem remixérům k tvorbě v podstatě nových skladeb. Vedle downloadu, který je k dispozici zdarma, vychází recyklovaný materiál i na vinylu.
Jestliže tak kapela nahrávku s nadsázkou označuje za soundtrack k životu svému i svých přátel, má to opodstatnění. Úvodní, tanečně rozjetý kousek Trainspotting má na svědomí Rucola Peklowski, stálý spolupracovník dnes už v nezávislých kruzích populárního Bonuse, další dvojice se ujali kolegové ze Španělska a Slovenska, a jsou o poznání zadumanější, i když ani jim hybnost nechybí. Závěrečný maďarský příspěvek, jehož je autorem Csabi Kalotas z Realistic Crew je zas o něco tanečnější, ale zároveň má až ambientní charisma.
Všichni zúčastnění se ale - navzdory použitým elektronickým prostředkům - především perfektně trefili do náladového rozpoložení kapely, která si koncertně vystačí s tradičními nástroji. Podařilo se jim skvěle využít potenciál materiálu a zas ho posunout o něco dál. A zjevné hledačství i zvuková pestrost jsou rozhodně dobrými důvody, proč nahrávce věnovat svůj čas.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.