Biografie věnovaná režiséru Romanu Polanskému vrhá nové světlo na okolnosti, které předcházely jeho útěku ze Spojených států v roce 1978, kdy mu hrozilo vězení za sexuální vztahy s třináctiletou dívkou.
O zločinu francouzského režiséra polského původu není pochybností - z nezákonných sexuálních vztahů byl uznán vinným - avšak podmínky, za nichž se proces konal, nehrály v jeho prospěch, vysvětluje Christopher Sandford, autor publikace Polanski, která tento měsíc vyšla v angličtině.
Případ začal 10. března 1977. Po fotografování pro časopis v domě herce Jacka Nicholsona v Hollywoodu měl Polanski sexuální vztah se svou modelkou, třináctiletou dívkou, které podal alkohol a psychotropní látku. Když druhý den tehdy třiačtyřicetiletého filmaře zadržela policie, velice se divil. Na dotaz policisty, zda ví, proč byl zatčen, odpověděl: "Upřímně řečeno, nevím" - píše Sandford. "Jeho vytáčka, že jí sice je třináct let, ale brzy jí bude čtrnáct, nebyla příliš důmyslná," konstatuje spisovatel, autor četných životopisů celebrit, kterého prý k sepsání Polanského biografie vedla složitost jeho osobnosti.
Režisér Čínské čtvrti, jemuž teoreticky hrozilo 50 let vězení, uzavřel s prokuraturou obchod a byl uznán vinným jen v jednom ze šesti bodů obžaloby. To je ve Spojených státech běžná procedura, při níž se obžalovaný vyhne procesu a je odsouzen přímo.
Polanski byl nejprve odsouzen ke třem měsíců v kalifornském vězení a strávil zde 47 dní. Po schůzce jeho právníků se soudcem z 31. ledna 1978, na níž se soudce nechal slyšet, že ho pošle za mříže, sedl Polanski do letadla a odletěl do Londýna a pak do Francie, kde od té doby žije. I po třiceti letech ho kalifornská justice stále považuje za zločince na útěku. Polanski se do Spojených států nikdy nevrátil, což mu zabránilo převzít v roce 2003 Oscara za nejlepší režii za film Pianista.
Sandford tvrdí, že měl poprvé přístup k dopisům soudce a k dokumentům, které poskytují mnohem širší obraz případu. "Na rozdíl od toho, co později tvrdil Polanski, nevěřím teorii, podle níž byl soudce proti němu zaujat," tvrdí Sandford. "Myslím, že soudce chtěl zaujmout jakousi pózu, že se u něho projevoval narcisismus a že byl rád středem pozornosti."
Foto: archiv Týdne
