Mars: experiment o experimentu

Žánr sci-fi není v našich luzích a hájích příliš častým hostem. Ani současná novinka Mars není sci-fi v tradičním smyslu, ovšem jakémukoli žánrovému zařazení se vzpírá. Je to podivuhodný, absurdní experimentální film, který dopadl... podivuhodně a absurdně. Při jeho sledování není možné být si čímkoli jistý.

Režisér Marsu Benjamin Tuček je mnohem známější jako scenárista, podepsaný pod filmy Mistři, Polski film nebo Protektor, seriály Terapie nebo Kancelář Blaník, jako režisér ovšem vystoupil naposledy před šestnácti lety filmem Děvčátko v hlavní roli s Dorotou Nvotovou. Nyní společně s její sestrou, herečkou (a také režisérkou a scenáristkou) Terezou Nvotovou napsal film, který se vymyká všem pravidlům. I proto, že scénář sice byl napsaný dopředu, ale podle tvůrců rozhodně nebyl nijak pevně daný.

Láska na Marsu

Píše se rok 2118 a lety na Mars dávno vyšly z módy. Vědeckou stanici, kterou lidé dávno opustili, udržuje v nouzovém režimu zastaralý robot Bot, jehož tam lidé kdysi zanechali svému osudu. Přežil pět velkých prachových bouří, několikrát ho trefil blesk a četl jen komiks o indiánech. A hlavně - už nechce být sám. Ovšem místo náhradních dílů nebo kolonizátorů přilétá na tuto planetu výprava českých turistů. Vedou je tam různé důvody - od možnosti neobvyklého sňatku po přesvědčení, že se účastní dobrodružné reality show. Mezi členy expedice to začne velmi brzy skřípat. A robot Bot má svůj vlastní plán...

Přestože je Mars oficiálně uváděn jako komedie/drama, vzpírá se úplně všem škatulkám. Chvílemi připomíná existenciální western, chvílemi experimentální, chaotický sestřih záběrů bez ladu a skladu. Humoru je v něm dost, jen si ho divák musí najít. Od povedených verbálních gagů ("Chtěla jsem se vdávat v Marseille, ale asi mi špatně rozuměl..." nebo "Whitney Houston, máme problém!") přes méně povedené po vyloženě trapné otřepané fórky, které lze najít na webu od doby, kdy se internet zrodil - například špatná angličtina ve stylu "Your Eyes September" jako strojový překlad "tvoje oči září".

Ostatně, není moc divu. Právě na humoru trapnosti (což není urážlivý pojem, nýbrž terminus technicus) bývají založeny skeče komediálního uskupení Vosto5, jejíž část ve filmu také hraje. Významnou složku hraje tak humor absurdní. Nic jiného nemůže být nekonečný Botův monolog, parodující právě existenciální westerny, nebo bláznění, kterého scény dosahují v závěru.

Čeští turisté

Česká posádka na cizí planetě zahrnuje šest členů. Kapitána a jeho zástupce-pilota (Jiří Havelka a Petr Prokop, členové již zmíněné Vosto5), mecenáše výpravy Tomina (Tomáš Jeřábek), jenž se chce na Marsu oženit se svou družkou Halkou (Halka Třešňáková), psycholožku (Tereza Nvotová) a trochu jednodušší Vendy (Petra Nesvačilová), která si pořád myslí, že není na Marsu, ale vystupuje v reality show. Šest postav s rozdílnými charaktery a motivacemi.

Velitel je pedant, který vyžaduje dodržování předpisů včetně mluvení v angličtině, na což všichni kašlou - ostatně kvůli tomu je film promítán s titulky - angličtina nese české titulky a čeština anglické), jeho ambiciózní zástupce si připadá nedoceněný, a proto naslouchá nespokojenému miliardáři Tominovi, který si výlet na Mars představoval jinak. Všechny postavy jsou samozřejmě šablony až karikatury, proto je mnohem zajímavější ženské osazenstvo, které mužskou část ansámblu o hlavu převyšuje.

Halka Třešňáková hraje i nehraje Halku, samu sebe, nejde si nevzpomenout ani na sekretářku Tondy Blaníka Lenku. Výrazná Tereza Nvotová zase trochu vypadá, jako kdyby se ocitla ve špatném filmu, dokázal bych si ji představit i v "normálním" sci-fi. Na rozdíl od ostatních se také zdá, že hraní v Marsu bere snad jako jediná vážně. A Petra Nesvačilová sice dostává své pověsti slibné herečky, přesto její tupoučká Vendy uvízla v polovině - ostatně jako většina jejích postav. Nesvačilové bych v kariéře přál pořádnou roli sexy femme fatale. Má k tomu všechny (fyzické i herecké) dispozice, ale zatím se těmto rolím vyhýbá.

Takže z herců nejvíce zaujme neherec Ondřej Doule jako autistický a rodokapsy zblblý robot.

Pláně v Utahu

Nakonec nejzajímavější na Marsu je prostředí, kde se film natáčel. Bylo to na stanici Mars Desert Research Station v poušti amerického Utahu. Místo objevil Ondřej Doule, který tam ještě před natáčením absolvoval dvoutýdenní program simulující pobyt na marťanské stanici, a na konci vědecké sezony tam bylo štábu po tři týdny umožněno natáčet.

"S herci a malým štábem jsme absolvovali zásady kosmického výzkumu. Oficiální komunikace probíhala v angličtině, soukromé rozhovory v češtině. Jednoduché pravidlo inspirovalo filmové dialogy," uvedl k tomu režisér Tuček. Štáb v základně bydlel a nezřídka se dostavila i ponorková nemoc. Ale mělo to výhodu - autentické interiéry. "Patnáct let nepřetržitého provozu se na stanici výrazně podepsalo. Oprýskaný, zanedbaný vzhled jsme využili pro náš příběh." A "marťanská" krajina je jednoznačně dechberoucí.

Film Mars je tak podivuhodný experiment, který se zdráhám označovat jako film. Nejsem si ale vůbec jist, co to vlastně je. Čím více se blíží závěrečné titulky, tím anarchističtější scény se před kamerou střídají. Úplně na konci už neplatí vůbec nic. Co s tím? Pokud se divákovi podaří naladit na stejnou vlnu jako tvůrcům, mohou se výborně pobavit. Obávám se však, že většina se s Marsem mine. Asi po zásluze.

Mars