Paní "Kingsley": Propadla jsem muži i Shakespearovi

V sobotu do Prahy přijede slavný oscarový herec Ben Kingsley. Tentokrát ne kvůli natáčení, ale aby zatleskal své ženě Daniele Lavender, v dvouroli Hyppolity a Titánie ve Snu noci svatojánském. Herečka přijela se slavnou British Shakespeare Company na Letní shakespearovské slavnosti.

Dvojrole Titánie a Hyppolity je vaše první shakespearovská role?
Ano. A moje vůbec první shakespearovské cokoliv! Nikdy předtím jsem se se Shakespearem nepotkala. A hned díky první roli jsem mu propadla.

Říkáte, že jste z Brazílie do Anglie utekla za herectvím. Ale dostat se do Britské shakespearovské společnosti, to asi není jen tak.
Už jsem za sebou měla jiné role, když mi jednoho dne zavolal můj agent, že se mám sejít  s režisérem společnosti. Zpanikařila jsem. Cože? Shakespeare? Já a Shakespeare? Na to nemám... to nezvládnu. Můj manžel mě ale uklidnil, společně jsme tu hru prošli, hodně jsme o tom mluvili. Tu roli jsem dostala. A pak jsem dřela a dřela. Pracovala jsem na těch postavách. A původní strach se najednou měnil v lásku k Shakespearovi, v radost. Cítím se "v Shakespearovi" velmi dobře.

Jestlipak vám Ben Kingsley, když jste se poznali, potřel kouzelnou mastí víčka, abyste se zamilovala. Tak jako udělal Oberon Titánii ve Snu noci svatojánské? Nebylo potřeba žádných kouzel. Když se na vás Ben Kingsley podívá, jste lapena. Je to jako hypnóza. Podívá se, a hotovo.

ČTĚTE TAKÉ: Ben Kingsley zavítá do Prahy, doprovodí svou ženu

Takže láska na první pohled?
Já jsem mu propadla, už když jsem viděla film Sexy Bestie. Já miluju tu postavu, kterou tam hraje. Pak jsme se potkali na večeři s přáteli v Hollywoodu. Povídali jsme si a já si uvědomila, že s ním nemluvím jako se "star" z filmů, ale jako s mužem. Najednou jsem strašně chtěla poznat, jaký je, jaká je jeho osobnost. Fascinoval mě už nejen jako herec, ale jako muž.

Nevadí vám, že vás lidé neznají ani tak jako herečku, ale spíš jako Tu manželku toho slavného herce Bena Kingsleyho? Že jste trochu v jeho stínu?
Ne, ne, ne. Vůbec. Máme každý svoji cestu. Jak on umí hrát, to je zázrak, všechny svoje úspěchy si zasloužil a tvrdě odpracoval. Jsem šťastná, že jsem jeho žena. Ale já jdu také svou vlastní cestou. Nevadí mi, že lidé neznají moje jméno, důležité je, že se jim bude líbit představení, nebo film, ve kterém hraju. Necítím se ve stínu svého muže, naopak, inspiruje mě, abych byla lepší a lepší. A jestli přijdou do divadla proto, aby viděli ženu Bena Kingsleyho, proč ne? Jestli je jméno mého muže přivede k Shakespearovi - skvělé!

Hrajete pod širým nebem, často prší, fouká vítr... není to nepříjemné?
Naopak. Naopak. Je to samozřejmě těžké, ale živelné. Pracujete s přírodou, jste její součástí. Musíte se naučit spoustu nových věcí, zdokonalovat svoje dovednosti, abyste to zvládla, uhrála, abyste ten sen, ten příběh udržela naživu navzdory dešti, větru. V tom představení dvacet minut ležím na zemi, spím. Stává se, že ležím v blátě, že po mně lezou mravenci, koušou mě, ale já se nesmím ani hnout, protože moment, kdy se Titánie probudí, je překvapující. Ona se probudí a náhle je, tahle královna, v celé své velikosti totálně zamilovaná do osla.

O tom, že budete ležet v blátě, jste asi jako malá holčička nesnila.
To teda ne. Já jsem snila o tom, že budu hrát v soap opeře. Soap opery byly moje všechno. V Brazílii byly vždycky populární, já nechtěla hrát divadlo, nesnila jsem o filmech, chtěla jsem být hvězdou nějaké soap opery. A teď hraju Shakespeara.

Foto: ČTK, archiv TÝDNE