TV glosář: Jak odvysílat neodvysílatelný pořad
28.07.2008 13:51
Uplynulý týden na obrazovkách nabídl pozoruhodnou přehlídku angažované tvorby: diváci si mohli prověřit své názory na Kosovo i eutanazii.
Dalo by se to označit za frašku, kdyby nešlo o věci tak tragické, jako jsou etnické čistky a válečné zločiny. Česká televize si objednala dokument o situaci v Kosovu. Filmař Václav Dvořák vyrobil nepokrytě prosrbskou agitku Uloupené Kosovo a Česká televize mu dala najevo svou nespokojenost. Jak? Místo aby se rozhodla dokument prostě neuvést, vystavěla na něm celý komponovaný večer na ČT2, v němž se de facto celou dobu řešilo, proč by bylo lepší Dvořákův tendenční film nevysílat.
Absurdní nedělní večírek byl nepochybně důsledkem interní rozechvělosti v České televizi, jejíž konkrétní podobu si lze zvenčí asi jen těžko představit. Strach, aby někdo neřekl, že snad ČT cenzuruje (přitom, jak se i v průběhu večera ukázalo, by asi každý skutečně nezávislý odborník potvrdil, že dokument je navzdory cennému materiálu výrazně tendenční), na druhé straně vědomí (chválabohu za ně), že takto postavený dokument opravdu jen tak uvést nejde.
Vznikl tedy přízračný komponovaný večer, jehož moderování se vzhledem k závažnosti situace ujal sám Jakub Železný. Po dokumentu, uvedeném jako "kontroverzní", následoval příkladně nestranný francouzský film Kosovo - černá díra Evropy, který Česká televize speciálně koupila, aby nešťastné Dvořákovo dílo vyvážila, a poté debata s hosty ve studiu i mimo ně.
Co to připomíná? Samozřejmě: neblaze proslulou snahu zabalit do neutralizujícího pláště komponovaných dokumentů a debat vysílání Majora Zemana před deseti lety. A stejně jako tehdy, i nyní se ukázalo, že navzdory vší chvályhodné snaze zůstává něco, co se v jinak solidním večeru objevit nemělo: tehdy major Zeman, nyní Uloupené Kosovo.
Jak velmi výstižně řekl jeden z hostů večera Filip Tesař, pokus napravovat možná jednostranný pohled uvedením tendenčního filmu s opačným znaménkem je cesta dosti nešťastná; předpokládat, že pravda musí být něco uprostřed mezi dvěma polopravdami, je totiž naivní. V rámci této logiky dodalo večeru korunu vystoupení albánského politologa Afrima Hotiho, profesora na Prištinské univerizitě, který ovšem vystupoval daleko spíše z pozice mluvčího kosovské vlády, a dal tak veřejně na frak pro změnu akademické svobodě a nezávislosti.
Přesto přese všechno - a to opět platí i o někdejším cyklu s majorem Zemanem - se v takovýchto chvílích poněkud zřetelněji ukazuje, proč by společnost měla mít svou televizi veřejné služby a co by tato televize měla řešit, i když pokud možno lépe. I to je přínosem, protože jinak mnohdy toto ponětí o smyslu veřejnoprávní televize pod nánosem zbytných a nahraditelných pořadů úplně zaniká.
Žít a nechat zemřít
Předmětem angažované tvorby samozřejmě nemusí být jen politika v úzkém slova smyslu. Minulé úterý se České televizi podařilo náhodou (tady by asi opravdu spiklenecké teorie nebyly na místě) dokonale strefit do kampaně malé strany LiRa, která se rozhodla zabojovat za povolení eutanazie: těžko si zastánci asistované sebevraždy mohli do hlavního programu přát jiný film než Hlas moře Alejandra Amenábara. Právě ten ale ukazuje, jaký je rozdíl mezi uměleckým dílem s jasným názorem, a tendenční agitkou. Amenábarův film se skvělým Javierem Bardemem v hlavní roli nezastírá své poselství, zároveň ale dává divákům možnost nad etickým dilematem doopravdy uvažovat a případně zaujmout i opačné stanovisko.
Angažovat se ve prospěch postižených se jaksi pokusil také středeční film Pumpkin, který Česká televize uvedla v rámci cyklu Americké nezávislé léto. Bohužel tento školácký snímek, vskutku až pozoruhodně slabý, neudělal dobrou reklamu ani nezávislému filmu, ani handicapovaným - při jeho sledování se dalo s uznáním vzpomínat třeba na Nudu v Brně.
Bubílková a Xaver v nemilosti. Proč taky brzy?
Letní klid na televizní scéně minulý týden poněkud narušila zpráva o tom, že Česká televize nadále nepočítá s pořady Zuzany Bubílkové Co týden vzal a Luboše Xavera Veselého Café X.
Chtělo by se napsat, že to bohužel není špatná zpráva, ale ona je: je špatné, že České televizi trvalo dlouhé měsíce, než zjistila to, co mnozí diváci věděli hned po prvním vysílání obou dotčených pořadů, že totiž nejsou povedené.
Správně to Česká televize měla poznat ještě předtím, než spustila finální fázi jejich výroby a - i pro dobro jejich protagonistů! - je dál nepustit. Bohužel se nelze ubránit podezření, že o kvalitě pořadů si od začátku nedělala iluze ani Česká televize - za jejich dlouhodobým vysíláním by pak byla byrokratická setrvačnost nepružné instituce. A to by možná bylo vůbec nejvarovnější.
Foto: ČT
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.