Nekonečný proud hudby, návrat syna z války, etnické střety v ulicích Los Angeles. To jsou některé z námětů nové výstavy Domestic Arenas, kterou ve čtvrtek večer zahájí galerie Rudolfinum. Představí na ní současný americký a evropský videoart.
Vystavovat videa v galerii u nás stále ještě není bráno jako samozřejmost. Stále častěji se dostávají do souhrnných výstav, samostatnou velkou výstavu věnovanou videoartu ale české publikum nemělo ještě možnost poznat. Od pátku bude poprvé probíhat v galerii Rudolfinum. Půjde o syntézu videoartu, angažovaného dokumentu a hudebních klipů amerických a evropských tvůrců.
Pražská výstava do 18. března představí šest videí, reprezentujících různé společenské problémy, které autoři výstavy nazývají domácími arénami. Odtud pochází název Domestic Arenas. Jinak nemají žádnou společnou linku, reflektují především sociální a demografické problémy americké společnosti a mezietnické vztahy. Významnou roli ve v nich hraje hudba: "Vystavené práce oscilují od nekonečného šestihodinového proudu hudby (Stan Douglas), která se valí jako nespoutaná masa v dlouhých sekvencích a protipohybech, časových skocích i záměrných dobových nesrovnalostech, až po vyostřené a velmi dynamicky podané sociální analýzy prakticky vyloučených skupin v tématech pouličních soutěží v tanci (Jeremy Deller a Cecilia Bengolea) nebo velmi emotivně vypjatých scénách střetů odlišných světů v ulicích Los Angeles (Kahlil Joseph)," slibuje galerie v tiskové zprávě.
Joseph se nechal inspirovat hudbou rappera Kendricka Lamara (albem good kid, m.A.A.d city z roku 2012) a ve svém snímku použil domácí videa natočená zpěvákovým strýcem v roce 1992. Omer Fast naopak používá pomalé filmové vyprávění. Jeho snímek Continuity zobrazuje manželský pár, jemuž se vrací syn z Afghánistánu. Úzkosti ze ztráty vlastního světa uprchlíků, problémy jejich identity a nesnáze způsobené politickým konfliktem zachycuje videoinstalace Stateless od Shimona Attie. John Akomfrah se pak vrací až do 16. století, do kterého zasazuje formálně pojatou sérii odkazující k počátkům otrokářství.
Videoart si v galeriích začíná vydobývat své místo - před několika dny skončila výstava Manifesto v Národní galerii v Praze. V třináctikanálové filmové instalaci Juliena Rosenfelda, reagující na manifesty různých uměleckých směrů, si zahrála třináct různých rolí známá australská herečka Kate Blanchett.
Několik současných českých uměleckých videí nyní můžete shlédnout v Městské knihovně v Praze, v rámci výstavy Nová díla ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy. Nejvýraznější z nich je snímek Adély Babanové Návrat do Adriaportu o futuristickém plánu tunelu z roku 1975, který měl spojovat Československo s Jadranem.
