Jeho snímky jsou silné a bezprostřední. A na svých cyklech pracuje Josef Koudelka, osobnost světové fotografie, desítky let. Je samouk, který umí zachytit pouze to, pro co se sám nadchne. S vytříbenou citlivostí vše snímá na doraz, se silnou emocionalitou. Svérázný vlk samotář původem z Moravy je nejraději na cestách, nepoutá se k lidem ani k městům. Ve středu 10. ledna oslaví osmdesátiny.
Jeho fotografie se nacházejí v předních světových sbírkách. Do světa se vydal v roce 1970 na pozvání prestižní agentury Magnum, které se dostaly do rukou jeho fotografie z cyklu Invaze, které Koudelka propašoval za hranice.
Vznikly v prvních dnech okupace Prahy v roce 1968. Koudelka celé dny horečnatě šplhal po tancích, pletl se před hlavněmi a mačkal spoušť. Za deset dní pořídil deset tisíc záběrů.
Zachytil ulice plné kouře, tanky a záplavu praporů. Naštvané chlapy a plačící ženy. Tváře, v jejichž výrazu se zračil hněv, zklamání, zoufalství. Přesně o rok později uveřejnila fotografie prestižní agentura Magnum po celém světě - léta ovšem anonymně z obav autora, aby po své emigraci nepřitížil příbuzným doma.
Na první bakelitový fotoaparát si Koudelka vydělal ve čtrnácti sběrem a prodáváním jahod: "Pekař z vedlejší vesnice jednou tatínkovi ukazoval fotografie krajiny. To na mě tak zapůsobilo, že jsem začal mít touhu koupit si aparát." Nejdřív fotil rodinu a okolí.
A později na studiích fakulty strojního inženýrství v Praze divadlo. S diplomem leteckého inženýra (několik let i pracoval v tomto oboru) přišla i první výstava fotografií v Divadle Semafor s nezvyklou silou výrazu.
Jeho fotografie (později i z Divadla za branou), mezi nimi i silně abstrahované, z nichž zbyly strohé čáry a skvrny připomínající grafiku, se v šedesátých letech objevovaly v měsíčníku Divadlo.
V té době začal Koudelka podnikat cesty za romským etnikem, nejčastěji na východní Slovensko. V cikánských osadách mu lidé hleděli zpříma do objektivu - děvčátko si založilo ruce v bok, malí výrostci komicky zatínali téměř neexistující bicepsy. Do snímků se silně promítlo i prostředí. Pozadí chudých stavení jim dávalo charakter a napětí.
Romy odjel fotografovat i do západní Evropy v roce 1970 - aby se vrátil až po dvaceti letech. V zahraničí se rodil cyklus Exily. Fotky, do kterých se vkrádá melancholie, sklíčenost a rozklad, vznikaly v různých zemích. Velkou roli tu hrály stíny, ale také zvířata, ulice nebo krajina. Lidé tu byli často jen jako siluety, tváří odvráceni nebo s pohledem upřeným daleko mimo záběr.
"Sedmnáct let jsem nevzal zakázku. Žil jsem z minima. Na rok jedny boty, dvoje trenýrky, jedny kalhoty. Vojenská bunda a dvě košile mi stačily na tři roky. Z peněz, které jsem měl v Magnu za fotografie z invaze, se mi podařilo žít několik let. Hlavně jsem si chtěl udržet nezávislost. Věděl jsem, co chci fotografovat, a nechtěl jsem ztrácet čas," vzpomínal později.
Následovaly výlety do krajin s panoramatickým přístrojem v ruce v osmdesátých letech, které započaly cyklus Chaos. Panoramatické snímky krajiny dotknuté lidskou činností vznikaly v bývalých dolech, vápenkách či lomech: "Většina lidí považuje zdevastovanou krajinu za strašnou, ale pro mne ta krajina strašná není. Strašná je destrukce, ne ta krajina."
Tak vytvořil cyklus o proměnách krajiny severní Francie při výstavbě tunelu pod Lamanšským průlivem nebo o devastované krajině na severu Čech - sugestivní obrazy neskutečných tvarů, barev a stínů.
V září 2006 mu vyšla v sedmi zemích současně retrospektivní monografie ze sedmi cyklů: Začátky, Divadlo, Cikáni, Invaze, Exily, Chaos a Hledání. Stejně byla členěna i výstava ve Veletržním paláci v Praze v roce 2002, jež patřila mezi nejnavštěvovanější v ČR po roce 1989.
Začátkem loňského roku představily Koudelkův osud českým divákům dva dokumentární filmy. Ten první, nazvaný Koudelka fotografuje Svatou zemi, je časosběrný snímek, jejž izraelský režisér Gilad Baram natočil během pěti let, kdy Koudelka fotografoval podél betonové zdi rozdělující Izrael a Západní břeh Jordánu. A dále to byl dokumentární snímek Zajímá mě, kam až dojdu, uvedený na kanálu ČT art.
Vloni měl Koudelka výstavu v pařížském Centru Pompidou, letos chystá jeho velkou retrospektivu Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, kterému fotograf daroval v roce 2013 soubor více než pěti set svých fotografií.
