Umění a sport - dva rozdílné světy, které nejdou dohromady? Rozsáhlá výstava Sportu zdar! ukazuje, kde se obě oblasti přirozeně prolínají.
Když se horolezec chystá vystoupat na vrchol, nejprve pod horou očima hledá linii, po níž se vydá. "Připadá mi, že stejně tak se chovají malíři před plátnem, na němž má vzniknout obraz," cituje spolutvůrce výstavy Petr Volf horolezce Reinholda Messnera. Sport a umění se podle něj navzájem inspirují, což dokládá i zájem umělců o tuto tematiku. Kamil Lhoták, Jiří Načeradský, Pavel Brázda, Theodor Pištěk, František Skála, Jiří David... To jsou jen některá jména ze šedesátky umělců, jejichž díla ovlivněná sportem nyní představuje pražské centrum DOX.
Výstavu, která sportovce ukazuje nejen jako dříče a bojovníky, ale někdy si z nich i trochu utahuje, připravil autor knihy Sport je umění Petr Volf spolu s šéfem galerie Leošem Válkou. Expozice představuje nejen umělce, kteří sport nějakým způsobem zachycovali, ale také umělce, kteří jej aktivně provozovali nebo provozují. Mezi nimi je například někdejší závodní plavec Michael Rittstein, jehož cyklus Sportovní epopej namalovaný pro londýnskou olympiádu v roce 2012 je u nás vůbec poprvé vystaven kompletní.
Sklepáci i boxeři
Motoristickou vášeň Theodora Pištěka, jež s Bedřichem Dlouhým, Zdeňkem Sýkorou nebo Karlem Neprašem v roce 1962 zakládal sportovní klub umělců s názvem Paleta vlasti, na výstavě připomíná jeho hyperrealistický triptych s formulí mizící v dálce pojmenovaný Sbohem mládí. Architekt a výtvarník David Vávra, hokejista za Sklepovské sršáně, vystavuje své sportovně laděné koláže. Boxer Jiří Sozanský, který v osmdesátých letech v tělocvičně Pragovky v Žitné ulici v Praze založil sdružení Box Art (jeho členy byli například Jiří Sopko nebo Ivan Komárek), otevírá výstavu monumentální malbou Koloseum. Malířská dráha může některé překvapit také u boxera Rostislava Osičky, známého i ze soutěže Star Dance.
Výstava Sportu zdar! vznikla ve spolupráci s Českým olympijským výborem. Svůj koutek tu má také běžec Emil Zátopek, o němž nedávno vyšel komiks od Jaromíra 99. Zátopkovo nedotknutelné hrdinství, které sálá z dva roky staré sochy od Radima Hankeho, již do Prahy přivezli ze zlínského atletického stadionu, busty od Martina Reinera, portrétu od Marcela Niederleho či fotografií od Václava Chocholy, odlehčují ze zdi čnící Zátopkovy nohy od Davida Černého. Ty je možné vidět "v akci" na terase kavárny.
Sportovci nejsou na výstavě vyobrazeni jen jako hrdinové a dříči. Vybrána jsou také odlehčená díla, která si umí kopnout do nabubřelého ega fotbalistů nebo politických machinací, které někdy sport doprovázejí. A tak tu visí i kontroverzní Kristus na kruzích (dílo Superstart) od moravské umělecké skupiny Kamera skura a slovenského seskupení Kunst - Fu, vytvořený pro český pavilon na bienále v Benátkách v roce 2003. Pozornější návštěvníky může zaujmout parodie na plány pro konání olympiády v Praze od Jindřicha Červenáka a Radka Mackeho, vyvěšená na chodbě spojující výstavní prostory s kavárnou: plavecký stadion umisťuje na Staroměstské náměstí, tenisové kurty zase na Václavák.
Provokativní jsou i upravené fotografie těhotných atletek od Lenky Klodové či několik let stará díla běžce a cyklisty Krištofa Kintery - lopaty či hrábě nasazené na hokejkách s názvem Pracuj, nesportuj nebo do sebe zaklíněná kola Hned tak nepojedem. Pobaví i cyklus Lyžníci od Martina Velíška, zachycující postavy na lyžích v koupelně nebo v hospodě, satirický obraz Františka Matouška zobrazující české umělce jako fotbalový tým nebo šachy na fotbalovém míči (věděli jste, že je sestaven z 32 polí, stejně jako šachová sada?) od Milana Mikuláštíka.
Tragická olympiáda
Velkým tahákem výstavy jsou díla ze 70. let od malířů Skupiny 42 - obrazy Kamila Lhotáka z prostředí cyklistických závodů, dostihové momentky na plátnech Radomíra Koláře, tenisové kurty od Vlastimila Beneše i vzpomínky na tragickou olympiádu v Mnichově v roce 1972 (atentát na izraelské sportovce) v kolážích Jiřího Koláře. Od posledně jmenovaného v DOX visí také sportovní plakáty - k Mistrovství světa ve fotbale 1982 nebo k Olympijským hrám v Barceloně v roce 1992, jež se konala již po výtvarníkově smrti. Nejsou to jediné plakáty na výstavě. Prohlédnout si lze i ty budovatelské spartakiádní, oslavující minulým režimem zprofanovaný sportovní svátek. Vedle nich jsou umístěna barevná schémata sestav Spartakiáda 90 od Stanislava Diviše.
"Zaujme již to, že autor pojednává spartakiádu, která se nikdy nekonala. Byla sice připravovaná, ale po revoluci byla jako ideologická slavnost sloužící režimu zrušena," píše o Divišových obrazech Petr Volf. Spartakiádu v cyklu fotografií Řeč těla paroduje také Zdeněk Skála a na syrových fotkách zabahněných cvičenců se zarputilými výrazy ji dokumentuje Zdeněk Lhoták.
Sportu zdar! Centrum současného umění DOX. Do 10. října 2016.
