V polovině osmdesátých let přezpíval Jaromír Nohavica (60) tyto verše Vladimíra Vysockého: "...V zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála/ ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat..." Jednu drzou lež se teď písničkář snaží odkrýt, nejlepší básně Slezských písní prý nenapsal Petr Bezruč. Investigativní odhalení ale není jen o Bezručovi. "Zabývám se tak i sám sebou," říká Nohavica.
Kdy jste poprvé narazil na Petra Bezruče? Váš otec Jaromír Nohavica byl v padesátých i šedesátých letech ceněným ostravským básníkem, měl Slezské písně v knihovně?
Mluvit o Petru Bezručovi, to pro mě znamená vrátit se do raného dětství. Do prostředí, v němž jsem vyrůstal, které mě formovalo, a to byl hlavně můj táta, který hrával na housle a já s ním zpíval. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se také dostal k muzice i k psaní veršů, ať už táta psal básně, jaké psal.
Celý rozhovor se známým hudebníkem najdete v zítřejším vydání časopisu Týden.
