Známá moderátorka a šansoniérka Ester Kočičková umí publikum nejen provokovat, ale především bavit. Protože nejhorší na světě je podle ní nuda. Její nové texty by přitom prý nikdo jiný zpívat nechtěl.
Česká zpěvačka a textařka vystoupí se svými originálními šansony ve čtvrtek v Benešově a on-line deníku TÝDEN.CZ poskytla krátký rozhovor.
V projektu Rebelující dámy české hudby vás bude na klavír doprovázet Luboš Nohavica. Co zazpíváte?
Budeme dávat jemné šansony s klavírem, ale zase aby si nikdo nemyslel, že když přijde na náš šansonový večer, že tam musí nějak dusně čekat a tvářit se, až přijde smrt. Nejsou tam sice samé veselé písně, ale myslím, že je tam legrace. Celkově to ale není pro toho, kdo by čekal diskusní pořad. Bude se zpívat, bohužel (smích).
Vy sama se považujete za rebelku?
Ano, už jen tím, že zpívám. Mám dokonce maturitu z hudební výchovy a vůbec vím, myslím, že vím, jak má vypadat zpěv. Ale já vždycky říkám, že si dovolím zpívat jen proto, abych si mohla psát ty texty - a většinou ty texty by nikdo jiný zpívat nechtěl.
Opravdu?
I když mě spousta známých pěvců požádala o texty, tak jsme se nikdy nedohodli, protože já jsem to chtěla mít se vším všudy a oni měli výhrady ke slovíčkům, a to já už nebudu respektovat, jejich výhrady, takže to zbylo na mě.
Vaše šansony jsou dosti netypické...
Moje šansony jsou trošku rozšířené co do hudebních žánrů i témat. A tím asi rebeluji, protože ten klasický šanson, to je až nuda, a myslím si, že na něj mám dost času.
Kdo vás učil zpívat? Máte hudební kořeny?
Můj tatínek byl velký hudebník, jinak snad všichni dobře hráli, sestry, maminka, babička, dědeček zpívali. Ale nepleťte si pojmy s dojmy, já se snažím intonovat a sdělovat text. Když chci slyšet zpěv, tak si pustím někoho jiného než sebe.
Interpretujete šansony. Nechala jste se inspirovat Hanou Hegerovou, se kterou jste se setkala během studií?
To víte, že je pro mě inspirací, ale bohužel nedostižnou. Když přišla na naši Ježkovu konzervatoř, že nám dá lekce, tak mě osobně natolik zarazila, že jsem byla schopná jí zazpívat až na úplně konci toho jejího působení - a myslím, že jsem u toho skoro zemřela (smích).
