Jana Preissová o sobě tvrdí, že herečkou být nechtěla. Prý na to nemá povahu ani potřebnou ctižádost. Talent jí však rozhodně nikdy nechyběl. Ve čtvrtek oslaví šedesátiny.
To mohou potvrdit diváci, kterým učarovala v roli provazochodkyně Anny či obětavé maminky tátychtivého Vašíka, kterého tolik lákají hory. Nezapomenutelné jsou však i její divadelní role, kterých za léta působení v Divadle Na zábradlí či v Národním divadle ztvárnila desítky. Matce dvou synů i babičce, která oslaví ve čtvrtek šedesátiny, se však líbí i práce v rozhlase a dabingu. Zejména prý proto, že ji při tom není vidět.
Jdu z role do role
Uznávaná herečka se nyní objevuje například na prknech Národního divadla jako kněžna Zaháňská ve hře Babička, ve Stavovském divadle coby královna Alžběta v Richardu III., či v televizním seriálu Dobrá čtvrť, kde hraje středoškolskou profesorku. "Jsem člověk, který se neumí a nechce jakkoli vnucovat, často si říkám, zda je na mě ještě někdo zvědavý. Taky mám obavy, zda natáčení zvládnu, jestli to vydržím..." říká herečka, která tvrdí, že pro toto povolání nemá dostatek zdravého exhibicionismu a původně ho ani vykonávat nechtěla.
Hrát však začala ještě dříve, než se naučila chodit. Narodila se 7. února 1948 jako Drchalová. Rodiče milovali ochotnické divadlo a brali ji všude s sebou. "Bavilo mě hrát, ale nikdy jsem o divadle jako o profesi nepřemýšlela," říká Preissová. Zajímal ji balet nebo archeologie. Také chtěla být letuškou, přestože nenávidí létání, a přihlásila se na jazykovou školu. Na DAMU, kterou úspěšně absolvovala, to prý šla jen tak zkusit.
Měla jsem pověst blonďaté naivky
"Nikdy jsem neměla hereckou ctižádost. Netrápilo mě, jestli tu či onu roli v divadle dostanu já, nebo kolegyně. Navíc jsem o sobě vždycky strašně pochybovala a pochybuji dodneška. Já na tohle povolání vlastně nemám vůbec povahu," tvrdí herečka, která na sebe upozornila už na škole rolí luzné provazochodkyně Anny z Menzelova Rozmarného léta (1967). I do televizní praxe skočila "po hlavě" jako Manon v Nezvalově Manon Lescaut.
Dlouho prý byla vedená jako "blonďatá naivka s přiblblým výrazem" ale její touhu po dramatických a charakterních rolích vyslyšelo Divadlo Na zábradlí, kam po škole v roce 1970 nastoupila a setrvala 20 let. Excelovala tu jako Grušenka v Bratřích Karamazových, Máša ve Třech sestrách či Lady Macbeth.
Také v Národním divadle, které Janu Preissovou získalo v roce 1990, vyniká její dramatický talent. Strhující byla její královna Kunhuta ve Falkenštejnovi, Raněvská ve Višňovém sadu či Marie Stuartovna ve stejnojmenné Schillerově hře.
Osudové role
Ve filmu se do diváckých srdcí zapsala zejména jako maminka v televizních komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Pak se objevovala především v televizních filmech a seriálech. Po delší odmlce si zahrála matku představenou ve snímku Řád (1994) a za svůj výkon si odnesla jako nejlepší herečka ve vedlejší roli prestižní ocenění Český lev.
Preissová, která již několik let vyučuje na Pražské konzervatoři, má ráda i práci v rozhlase a dabingu, protože - jak říká - při ní není vidět. Díky svému kultivovanému hlasu byla oceněna v rozhlasové soutěži Neviditelný herec a dvakrát získala Cenu Františka Filipovského za dabing.
Rodina je nejdůležitější
Herectví však v jejím životě nikdy nebylo na prvním místě. "Tohle povolání je jistě krásné a jedinečné, ale nikdy mi nepřipadalo důležitější a smysluplnější než rodina," tvrdí manželka neméně úspěšného herce Viktora Preisse, se kterým se seznámila již při studiích na DAMU a s nímž vychovala dva syny. Starší Martin (známý i díky moderování soutěžního pořadu Chcete být milionářem?) je také herec, mladší Jan pracuje jako počítačový grafik.
Foto: ČTK, archiv, Profimedia
