V bazilice svaté Markéty v Břevnovském klášteře se konalo poslední rozloučení s někdejším kancléřem bývalého prezidenta Václava Havla, novinářem a muzikologem Ivanem Medkem.
Na poslední cestě doprovodili muže oceňovaného pro noblesu a pevný charakter, bojovníka za svobodu a demokracii členové rodiny i Havel nebo premiér Jan Fischer.
Ivan Medek zemřel 6. ledna "na nemoci a na stáří", jak uvedla jeho manželka Helena, ve věku 84 let. Vychoval tři děti, měl sedm vnoučat a šest pravnoučat.
PSALI JSME: Zemřel Ivan Medek, kritik, novinář a Havlův kancléř
S komunistickou ideologií měl celoživotní negativní zkušenosti, jedním z jeho kréd bylo proto nevěřit komunistům nikdy nic.
Zádušní mši vedl biskup Václav Malý, který poslední léta Medka duchovně doprovázel. Naposledy se s ním setkal na silvestra, kdy ho i zaopatřil. Během obřadu zazněla na přání zesnulého stará duchovní píseň Soudce všeho světa, bože.
"Byl to člověk střízlivý, nezištný a prokázal obrovskou trpělivost. Byl to opravdu chlap, který neměl potřebu prosazovat se a vítězit, který byl hluboce přesvědčen o pravdě, kterou poznal," řekl v pietním projevu biskup Malý.
Nebál se jiných názorů
Upozornil, že Ivan Medek dovedl překonávat strach, který měl, a přetvořit ho v něco pozitivního. Nebál se těch, kteří byli názorově na jiné straně, nebál se ani setkání s nimi. "Nežil z jistoty postavení a zajištění - musel během svého života po vnějších zásazích opustit dvanáctkrát místo, kde momentálně pracoval," dodal Malý.
Prostory chrámu byly zcela zaplněny. Katafalk, na kterém spočívala rakev, obklopovaly květinové dary členů rodiny, prezidenta Václava Klause a jeho choti Livie, bývalého prezidenta Václava Havla, parlamentu, vlády, ministerstev zahraničních věcí a kultury, České filharmonie a Pražského jara. Věnce poslali rovněž František Janouch a Nadace Charty 77, Rádio Svobodná Evropa či Praha 3, jejímž čestným občanem Medek byl.
Mezi smutečními hosty usedli kromě Havla s Fischerem také další významné osobnosti veřejného života. S Medkem se přišli rozloučit senátoři Jiří Dienstbier a Petr Pithart, předseda ODS Mirek Topolánek či kancléř prezidenta Václava Klause Jiří Weigl. V bazilice byli přítomni i někdejší Havlův mluvčí Ladislav Špaček, bývalý šéf Havlovy kanceláře Ivo Mathé, bývalý ministr vnitra Jan Ruml nebo někdejší zpravodajka Svobodné Evropy Lída Rakušanová.
Charta 77 i Hlas Ameriky
Pro Rakušanovou byl Ivan Medek především příkladem nesmírné osobní statečnosti. "Nikdy se nepokořil a nesehnul, i když z toho měl v 70. letech spoustu nepříjemností, které hraničily až s ohrožením jeho života." Za obdivuhodné považuje i to, jak se zachoval v posledních letech, kdy byl těžce nemocen. Přesto byl duševně svěží a své trápení snášel s obrovskou pokorou, dodala.
Ivan Medek chtěl být původně historikem, věnoval se hudbě, působil jako hudební publicista, kritik a organizátor. Životní peripetie jej zavedly leckam - od mytí nádobí v hospodě až po funkci prezidentova kancléře. Po válce spoluzakládal a vedl Český komorní orchestr a pracoval i jako koncertní jednatel mimo jiné v České filharmonii.
Medek patřil mezi signatáře Charty 77. V srpnu 1978 byl ale po útoku StB přinucen emigrovat do Vídně. Ještě v listopadu 1989 četl jako redaktor Hlasu Ameriky do éteru spolu s kolegy jména signatářů manifestu Několik vět a v roce 1990 už byl v Praze "k dispozici" Václavu Havlovi, v jehož těsné blízkosti strávil na Pražském hradě šest let. V srpnu 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu.
Za svoji práci i postoje získal Ivan Medek mimo jiné Řád T. G. Masaryka III. třídy (1991), medaili Za zásluhy (1999), čestnou plaketu předsedy vlády ČR (2008) a loni v únoru novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Tu už ale Medek, upoutaný na lůžko, osobně převzít nemohl.
Foto: Tomáš Nosil, Lucie Pařízková
