V úterý v podvečer zemřel herec Josef Vinklář. Umělcovo úmrtí oznámil mluvčí činohry Národního divadla Tomáš Staněk. Uznávaný umělec podlehl rakovině, bylo mu 76 let.
K tématu: Josef Vinklář ve fotografiích
Vinklář se proslavil především svou rolí doktora Cvacha v seriálu Nemocnice na kraji města. Hrál i ve druhé řadě seriálu a počítalo se s ním i ve třetí sérii, která se právě natáčí.
"Je to veliká ztráta. Lituji, že se Josef Vinklář dalšího pokračování televizního seriálu Nemocnice na kraji města, který se právě natáčí, nezúčastní," řekla Eliška Balzerová. Podle ní byl vynikajícím hercem i kolegou. "Už to, jak se se vší svou vehemencí postavil za tu nevděčnou roli nesympatického doktora Cvacha, zaslouží obdiv," dodala herečka, která v "Nemocnici" ztvárnila roli doktorky Čeňkové.
Slavný herec hrál i v dalších známých seriálech, mimo jiné v seriálu Byl jednou jeden dům, k nezapomenutelným postavám patří rovněž inspektor Bouše z Hříšných lidí města pražského, taxikář Alois Krbec z Chalupářů či ředitel záchranky ze Sanitky. Naposledy se účastnil natáčení nového sedmnáctidílného seriálu Hraběnky, který Česká televize vysílá od 3. září.
"Je to úděl, který čeká všechny," reagoval na smutnou zprávu herec Karel Heřmánek. "S Josefem Vinklářem jsme se setkali poprvé začátkem 80. let při natáčení filmu Hadí jed. Časté kontakty jsme měli i v dalších letech, kdy jsme měli společného kamaráda - malíře Josefa Jíru," uvedl Heřmánek.
V roce 2004 vyšly v rozšířeném vydání Vinklářovy herecké a životní memoáry nazvané Pokus o kus pravdy. "V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona," napsal Vinklář v jejich závěru.
Podle šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala byl Josef Vinklář skutečný milovník své práce. "Je obdivuhodné, že po šedesáti letech u divadla vykonával svou hereckou profesi tak zapáleně a intenzivně. Pracoval do posledních sil," sdělil. "Je mi ctí, že jsem se s ním ještě mohl v posledních dnech setkat na zahajovacích zkouškách inscenace hry Pavla Kohouta Malá hudba moci," dodal.
"Já jsem si ho strašně považovala, krásně se nám spolu pracovalo. Objevili jsme i společný smysl pro humor a já ho měla moc ráda, protože to byl člověk posedlý divadlem," řekla serveru iDnes.cz herečka Ljuba Skořepová, která se po boku Vinkláře objevila v seriálech Náměstíčko, Náves a Příkopy.
Spoustu rolí vytvořil i před rozhlasovým mikrofonem. Vydavatelství Radioservis vydává v těchto dnech ve Zlatém fondu dramatizaci slavného románu o vládcích starověkého Říma Já, Claudius, v níž Josef Vinklář vystupuje po boku Viktora Preisse, Františka Němce, Jaroslavy Adamové.
Vinklář se narodil 14. listopadu 1930. Herectvím se začal živit už ve svých 15 letech, za svůj život byl členem různých divadel včetně Divadla V + W. Od roku 1983 působil na scéně činohry Národního divadla. V roce 2000 získal také Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Z manželství s herečkou Janou Dítětovou měl Vinklář syna Jakuba, který je malířem. Druhého syna Adama měl s pozdější dlouholetou družkou Ivankou Devátou.
Proslavila jej televize, on sám ale víc miloval divadlo
Pokud by na herce Josefa Vinkláře vzpomínali jen televizní či filmoví diváci, zůstal by navždy v paměti hlavně díky záporným rolím. Vinklář si ale více než práce před kamerou cenil dlouhé divadelní kariéry; jen v Národním divadle odehrál na 90 rolí.
Kromě divadla měl Josef Vinklář několik dalších lásek. Každé léto a skoro každý víkend pobýval v Českém ráji, svém rodném kraji, kde si už před desítkami let pořídil chalupu. Rád také vařil, hrdý byl hlavně na svou úpravu tradičních českých jídel. A jako řada jiných umělců byl i Vinklář sportovním fanouškem. Jeho otec byl zarytým sparťanem, on ale v tradici nepokračoval a co víc - srdce Josefa Vinkláře patřilo "sešívaným".
"Celý život fandím Slavii. Začalo to tak, že se mi strašně líbily její sešívané dresy. V dětském podvědomí mi připomínaly kašpárky z pohádky," řekl k rodinné "zradě" před pár lety. Josef Vinklář se nevyhýbal ani kontaktům se sportovci, k jeho blízkým přátelům patřil hokejový trenér Ivan Hlinka. O generaci mladšího přítele Vinklář doprovodil na poslední cestě, když před třemi lety pronesl smuteční řeč na pohřbu tragicky zesnulého Hlinky.
Vinklář sice u divadla strávil více než šest desítek let, za svou kariéru ale vděčil náhodě. Osud rodáka z vesničky Podůlší u Jičína změnil požár, který během jediné noci zničil Vinklářův rodný domek. Budoucímu herci tehdy bylo pět let a otec se rozhodl, že rodina pojede hledat štěstí do Prahy, kde předtím nikdy nebyli. Už ve třinácti se tehdejší student měšťanky poprvé objevil na divadelních prknech, trvalého angažmá se dočkal o dva roky později v Divadle satiry.
Později vzpomínal, jak z první výplaty pořídil rodičům vybavení obývacího pokoje. V letech 1946 až 1948 hrál u Voskovce a Wericha a u Jana Wericha se, byť v trochu jiné roli, uchytil i Vinklář senior - jako zedník opravoval komikův dům na Kampě. Koncem 40. let Vinklář nakrátko zakotvil v Pardubicích a v roce 1950 přešel do angažmá, ve kterém vydržel více než 30 let - do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. V té době už byl Vinklář členem komunistické strany - vstoupil do ní díky výjimce, kterou mu vyjednal otec, už v sedmnácti letech.
Po srpnu 1968 sice ze strany vystoupil, v 70. a 80. letech se ale neubránil angažování v některých prorežimních aktivitách. Jako řada jiných umělců podepsal Antichartu ("z prachsprostého strachu", jak řekl týdeníku Reflex). K jeho nejvíce připomínaným vystoupením pak patřil projev na oficiálních oslavách 70. výročí založení Československa 28. října 1988. I proto se po listopadu 1989 Vinklář věnoval už jen herectví. "Pro zbytek mého života platí období ticha. Nahlas už má být jenom práce - divadlo, film a televize," řekl k tomu.
Vinklář, který byl podle svých slov podobně jako Hugo Haas "nevyléčitelně nemocný herectvím", se objevoval hlavně v Národním divadle. Tam přešel od "realistů" v roce 1983, v poslední době ale i kvůli zdravotnímu stavu vystupoval stále méně. "Divadlo miluju, saky paky si zatím nebalím, ale nechci hrát za každou cenu," řekl před dvěma lety na oslavě pětasedmdesátin. Diváci jej mohli ještě nedávno vidět v Komikovi Johna Osborna, Lucerně či Našich furiantech.
Foto: ČTK
