Ve věku 88 let zemřela v Praze akademická sochařka Věra Janoušková. Patřila k nejzajímavějším experimentujícím sochařkám generace 60. let. Svá díla často tvořila z vyhozených věcí, například starých smaltovaných plechů ze smetišť, ze kterých svařovala originální objekty. Zabývala se i kolážemi. O úmrtí informovali její přátelé Jan Šašek a Martina Kováříková.
Věra Janoušková v letech 1941 až 1942 studovala na sochařskokamenické škole v Hořicích, pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Karla Dvořáka a v letech 1945 až 1948 u Josefa Wagnera. Samostatně vystavovala od roku 1960, ve stejném roce se stala spoluzakladatelkou umělecké skupiny UB12. V roce 1987 se přidala k Nové skupině a od roku 1990 z ní byla členka obnovené Umělecké besedy. Retrospektivní přehlídky se dočkala až počátkem 90. let v Národní galerii.
Sama o sobě hovořila jako o "smetištní sochařce", skrytá krása věcí, které na první pohled už dosloužily, ji fascinovala. Po počátečním realistickém období začala Janoušková na přelomu 50. a 60. let experimentovat s nezvyklými materiály. S kovovými prvky spojovala sádrové části svých soch, a vytvářela tak nezaměnitelné figury, často zjednodušené až k abstraktním tvarům. Když zanikly takzvané železné neděle, kdy lidé vyvezli kovový odpad na určité místo, prý se jí stýskalo. Jejím manželem byl akademický sochař Vladimír Janoušek.
