Na Floridě zemřel český zpěvák Waldemar Matuška. Příčinou úmrtí šestasedmdesátiletého umělce byl zápal plic a selhání srdce. Oznámila to Matuškova rodina.
Poslední rozloučení s jedním z nejoblíbenějších českých zpěváků 60. až 80. let se podle záměrů rodiny uskuteční v Praze.
GLOSU Jiřího Peňáse si přečtěte ZDE.
Veselá mysl a černý humor Matušku neopouštěly, ani když hovořil o posledních věcech člověka. "Říkal ze srandy, že na Floridě pohřbený být nechce, protože je tam v zemi voda," zavzpomínala Olga Blechová.
Waldemar Matuška žil ve Spojených státech od roku 1986. Do své původní vlasti se po roce 1989 opakovaně vracel, naposledy v roce 2007, kdy také 2. července v den svých 75. narozenin naposledy v pražském divadle Ta Fantastika vystoupil před publikem.
Jeho syn Waldemar řekl, že otec zemřel po dlouhé nemoci a po statečném boji. Slavný zpěvák a filmový herec dlouhodobě trpěl těžkým astmatem. "Příčin bylo moc, akutně zápal plic, nakonec mu selhalo srdce," uvedl syn.
Chuligánský sex-appeal
Když v šedesátých letech minulého století vyběhl Waldemar Matuška na pódium a zahalekal "To všechno vodnés čas", působil jako zjevení. Měl "chuligánský" sex-appeal, vousy, uhrančivé oči a sršel energií. Příliš se nehodil mezi školené hlasy československé pop music a působil tak trochu jako protiklad Karla Gotta. Fanoušci ho však milovali a mnohé z jeho písní zlidověly natolik, že jsou slyšet v hospodách i u táboráků. Legendární zpěvák dnes zemřel ve svých nedožitých sedmasedmdesáti letech.
Navzdory svým zdravotním neduhům se "Walda" pokud to šlo každoročně vracel z "chaty", kterou má od roku 1986 na Floridě, a zpíval pro své příznivce v Česku. "Jsem tulák, písničkář, komediant a ti nekončej," říkal.
Na vystoupeních Matušku zpravidla doprovázela jeho manželka Olga a country kapela K.T.O., stejně tak, jako to bylo před jeho emigrací v roce 1986. Tehdy sice byl již za vrcholem své slávy, přesto jeho odchod do USA zaskočil nejen posluchače, ale i jeho osobní přátele.
Waldemar byl ohromný člověk, výborný přítel, velký umělec," řekla Ája Vrzáňová, dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení, která od své emigrace v roce 1950 žije ve Spojených státech. S Matuškovými se přátelí od 70. let, kdy přijížděli do USA na koncerty a návštěvy.
Zpěváka označila za "národní poklad". I přes kampaň, kterou po jeho odchodu do USA rozpoutal komunistický režim, podle ní na svoji vlast nikdy nezanevřel. "Byl velmi česky založený. Do Ameriky chtěl, protože mu doma bylo těžko," připomněla dobu, kdy se rozhodoval k emigraci. "Často říkal: já už to tam nemůžu vydržet." Miloval zpívat před krajany. I když byl slavnou hvězdou, neváhal vystupovat i zadarmo, dodala.
"Měl dobré srdce. Vážila jsem si jeho přátelství," řekla Vrzáňová, která se mezi českou komunitou těší mimořádnému uznání.
Reakce komunistického režimu byla téměř hysterická. Matuškovy písně se nesměly hrát v rozhlase, do stoupy putovala připravená deska s příznačným názvem Jsem svým pánem, z titulní písně seriálu Chalupáři byl vymazán zpěvákův hlas.
S Amerikou zadobře
Matuška zatím v USA pořádal koncerty pro krajany a vydával zde další desky. Zklamání, které mu prorokovali v Rudém právu, se Matuška nedočkal. Sám tvrdí, že jeho začátky v Americe zdaleka nebyly tak tvrdé jako ty v Praze.
Hudební nadání a dramatický talent zdědil Matuška asi po své mamince - zpěvačce vídeňských operetních divadel. Do školního sboru ho ale nepustili a ze zpěvu měl na vysvědčení několikrát čtyřku.
Vyučil se sklářem a později nastoupil do "Moserovky" v Karlových Varech. Kvůli slabým plicím se však musel sklářské píšťaly vzdát. V roce 1950 zkusil štěstí ve Státním souboru písní a tanců a lidová písnička mu navždy učarovala. Hrál v různých kapelách folklór, dechovku i taneční hudbu, po vojně dělal dokonce tajemníka chebského Okresního domu osvěty.
Na konci 50. let se přesunul do Prahy, vystupoval v Redutě, v kavárně Vltava a jezdil s Mambo kvintetem po tancovačkách.
Zlatý slavík 1962
V roce 1960 natočil svůj první hit Suvenýr a pak přišlo hvězdné období v Semaforu u Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Všestrannou muzikálnost a mužný hlas širokého rozsahu ještě umocňoval charismatický zjev. Jeho hvězda začala stoupat, zářil v představení Zuzana není sama doma a Člověk z půdy. Přišly i první hity: Árie měsíce, Klokočí, Písnička pro Zuzanu. Zpíval i duety, ty nejznámější s Evou Pilarovou. Jejich Ach, ta láska nebeská byla vyhlášena písní roku a tentýž rok (1962) získal Matuška i svého prvního Zlatého slavíka (druhého dostal v roce 1967, několikrát pak byl druhý).
Po dvou sezonách v Semaforu přešel v roce 1963 do Rokoka, kde obstál i herecky v hlavních rolích. Hostoval i v Národním divadle. Z Rokoka odešel se skupinou Mefisto, spolupracoval s Václavem Hybšem a pro svou oblíbenou country našel ideálního textaře v Ivu Fišerovi. Zpíval v mnoha zemích světa, v pařížské Olympii i v londýnské Albert Hall. Se skupinou K.T.O. byl několikrát na festivalu v Nashvillu. "Má hlas, kterému věříte," říkali o něm hudební publicisté.
Svůj herecký talent uplatnil i ve 22 filmech (mimo jiné Všichni dobří rodáci, Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe či Fantom Morisvillu).
Ilustrační foto: archiv Týdne
