I když se její jméno v tisku objevuje zřídka, v srdcích diváků má trvale místo už od začátku své herecké kariéry před více než třiceti lety, kdy ji ještě jako studentku proslavila televizní role Jany Eyrové.
I na prahu šedesátky, kterou dovrší v neděli, okouzluje Marta Vančurová z obrazovky, plátna a jeviště zvláštním půvabem, melancholickým pohledem a nezaměnitelným plachým úsměvem.
Jáchyme, hoď ho do stroje!
Její asi nejznámější rolí je prodavačka Blanka, o niž nesměle usiluje Luděk Sobota v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! Častěji ale hrála Vančurová postavy vážné. Mnohdy šlo o ženy na první pohled křehké, které statečně čelí nepřízni osudu - například maminka ve filmu Smrt krásných srnců, fotografka Marie, která se v dramatu Den pro mou lásku musí vyrovnat se smrtí dítěte, či Helena pronásledovaná traumaty z koncentračního tábora ve snímku Milenci v roce jedna. Za roli Heleny, kterou natočila s Viktorem Preissem v roce 1973, dostala Vančurová řadu cen, včetně ceny za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Karlových Varech.
I sama Vančurová se musela poprat s několika těžkými ranami. Tou nejhorší byla zhruba před osmi lety vážná nemoc. "Zrušila jsem všechny závazky a hrála jen jednu roli v Divadle na Vinohradech, protože jsem potřebovala trochu pracovat, abych nemyslela jen na to, že mám rakovinu," vzpomněla Vančurová, jíž se podařilo nemoc překonat i díky divadlu. Když už nemohla hrát, pomáhala Jiřímu Menzelovi jako asistentka režie. V době léčení se též podílela na vzniku sdružení Mamma Help, které založil lékař Václav Pecha pro pacientky s nádorovým onemocněním prsu.
Zlatá brána
Návrat před kameru ale pro Vančurovou nebyl jednoduchý. První potřebný kus jistoty jí prý dodal režisér Jaroslav Brabec, když s ní v roce 2004 natáčel televizní film Zlatá brána, příběh ženy, kterou opustí manžel a ona najde útěchu v náruči moldavského dělníka. "I téhle postavě jsem dala vše, co mám nažité," přiznala herečka, která pocit náhlého osamění zažila po rozchodu s dlouholetým partnerem, kameramanem Janem Malířem, s nímž má syna Jana.
Při návratu na divadelní jeviště byla pro Vančurovou zásadní hra Kodaň v režii Jakuba Špalka v pražském Divadle v Celetné. "Jakub mi nabídl tak těžkou roli, v tak těžké hře, že jsem prostě musela obstát. A to byl ten okamžik, kdy jsem cítila, že zvládnu všechno," vzpomněla Vančurová na inscenaci, která měla derniéru letos v únoru. V Celetné Vančurová stále hostuje ve hře Bez kyslíku.
Herečka s velkým srdcem
Marta Vančurová se narodila 7. září 1948 v Praze. K herectví ji přivedla záliba ve zpěvu, zpívala v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu. I když nejprve chtěla studovat přírodní vědy, ale prý "prošvihla" přijímačky, a tak pracovala rok v hydrometeorologickém ústavu. Mezitím si ji vybral režisér Josef Henke do rozhlasové hry Malba na dřevě a o její kariéře bylo rozhodnuto. Po absolvování DAMU v roce 1972 dostala angažmá v pražském Realistickém divadle, dnes Švandovo divadlo, odkud v roce 1990 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes.
Velké přátelství pojí Vančurovou s Vlastimilem Harapesem, s nímž se v roce 2004 po letech znovu setkala před kamerou ve snímku F. A. Brabce Bolero. V tomto kriminálním filmu vytvořila s Harapesem obdobnou dvojici jako v roce 1976 ve snímku Den pro mou lásku, totiž rodiče, jimž zemřelo, respektive bylo zavražděno dítě. S Harapesem také ještě před dvěma lety hrála v zájezdovém představení o Sarah Bernhardtové Poslední léto. Asi 30 let vystupovala Vančurová v pražském divadle Viola po boku Jana Hartla ve hře Odpusť mi mou lásku.
V seriálech hrála Vančurová zřídka, za minulého režimu jen ve dvou - Inženýrská odysea a Synové a dcery Jakuba Skláře. Před třemi lety se objevila v roli ředitelky školy v seriálu Náves.
Foto: profimedia.cz, ČTK
