V prvním díle zpovědi Zdeňka Macury jsme informovali o pohledu udajného únosce na začátek celé kauzy. Týdeníku SEDMIČKA se ale podařilo s Macurou udělat obsáhlejší rozhovor, ve kterém nastínil svou verzi příběhu "únosu" zpěvačky Ivety Bartošové (47). Nyní ji přinášíme na pokračování.
Měl jste plán, že zamíříte přímo do Itálie?
Přímo takový plán jsme neměli. Já jsem Ivetce říkal pár variant, že buď tady můžeme zůstat, nebo že můžeme vypadnout do ciziny. Pak byla také ještě varianta pokusit se z baráku získat nějaké letenky a třeba tu občanku, protože jsem vzal klíče. Ale to bylo dost riskantní, protože on by tam s největší pravděpodobností byl. Takže jsme zvolili variantu vypadnout pryč.
Byla Iveta v příčetném stavu? Uvědomovala si, co dělá, jak se rozhoduje?
To zase jo. Ona i když má v sobě ten alkohol, tak ví. Dost ho tedy vyžaduje, protože jinak hrozí, že dostane absťák. Moc jsem tomu nerozuměl, ale pochopil jsem, že to takhle má už mnoho let. Vím, že když jsem s ní byl i před těmi dvěma lety, tak že jsem jí to dával. Ona sice vypadá malátně a že třeba není úplně při smyslech, ale taková ta rozhodovací centra a schopnosti má zachovány. Třeba věděla, komu zavolat nebo nezavolat. V tom měla jasno a orientovala se. Ve skutečnosti to celé řídila ona.
Takže neprojevila třeba svůj nesouhlas s tou cestou?
Projevovala snahu, aby nikdo nevěděl, kde je, takže jsme vlastně každou noc byli v jiném hotelu, snad jenom jednou jsme spali dvakrát v tom samém. Pak si přála, aby ideálně nikdo nevěděl ani to, že je se mnou. Naléhala na mě třeba, abych nikomu neříkal, že jsem s ní, ale to v podstatě nešlo zatajovat. Celé to bylo kvůli tomu agresorovi, protože jeho až tak nevytočilo to, že někam utekla, ale to, že utekla se mnou. Toho se bála. Jenže to bylo docela nereálné, já bych nedokázal to hrát tak, že není se mnou. Tím bych ještě víc zvýšil strach o ni.
Proč se neozvala třeba ani svým blízkým?
Chtěl jsem, aby jim zavolala. Chtěl jsem, aby se ozvala alespoň Arturovi, ale byl to docela problém, protože měl vypnutý mobil, takže to nešlo. Nevím proč.
Jediné, co tady po vás zůstalo, byl televizní záznam, na kterém Ivetu odvádíte do vozu, nesete lahev tvrdého alkoholu a ona má skvrnu na zádech...
Ano, byla počuraná... Ale to je zase důkaz toho, že se ten dotyčný o ni nestará. Měla třeba kalhoty, které si nemohla ani dopnout nebo je zapnout. Byly jí strašně těsné, takže to jsem musel zrušit a koupil jí takové klasické lehké tepláčky.
Po vašem odjezdu se objevovaly sporadické informace o tom, co se děje, až se najednou objevila fotografie z pláže...
To jsem udělal velkou chybu, protože jsem tím údajně spustil nějakou lavinu obav. Je zkrátka pravda, že jsem ji někdy neuhlídal a že si občas dala alkoholu víc. Bylo to tak, že jsem se nechal přesvědčit, abych ji vyfotil a poslal do Čech jednu fotografii, že je Iveta v pořádku. Bohužel to ale mělo úplně opačný efekt. Bylo to tak, že jsem ji nechal na pláži a šel si na chvíli nabít telefon. Nebyla na pláži bez dohledu více než půl hodiny. Ale měla po celou dobu u sebe lahev alkoholu. Ta byla ze tří čtvrtin plná. Když jsem se po chvíli vrátil s nabitým telefonem a chtěl udělat fotku, tak v té lahvi zbývala sotva třetina. Byla to obrovská chyba, že jsem tu fotku udělal, byl to také zároveň jediný snímek, který jsem udělal bez jejího vědomí.
Ona na té fotce vypadá docela bezvládně. Jak to bylo s plavkami, ty si navlékla sama, nebo jste ji musel oblékat?
VÍCE SE DOČTETE V POKRAČOVÁNÍ ZPOVĚDI ZDEŇKA MACURY JIŽ V PŘÍŠTÍM ČLÁNKU, KTERÝ VYJDE ZA NĚKOLIK HODIN.
