Isabelle Dinoireová, které lékaři před dvěma lety jako první na světě transplantovali větší část tváře, je se svým novým obličejem spokojená. Může chodit mezi lidi, jíst, pít a do tváře se jí vrátil cit.
Čtyřicetiletá Francouzka Dinoireová je dle zprávy, kterou o osmnácti pooperačních měsících sepsali lékaři, velmi spokojená s výsledkem. Nemá prý problém, pochopitelně s lehkým líčením, vyjít mezi lidi, chodí bez ostychu i na večírky.
Všechno ale nešlo úplně skvěle. Dvakrát se dostavila odmítavá reakce imunitního systému, který napadl transplantovanou tkáň: po osmnácti dnech od operace a po sedmi měsících. Pokaždé se podařilo komplikace vyřešit pomocí mastí a zvýšených dávek protizánětlivého léku prednisonu. Komplikaci přineslo také postupné zhoršování funkce ledvin, které způsobil imunosupresivní lék tacrolimus. Když ho lékaři nahradili jiným, práce ledvin se opět zlepšila.
Nejen dle lékařů z Lyonské nemocnice je transplantace jasným úspěchem, i když s nemalými komplikacemi a riziky. Navíc se stále ozývají hlasy zpochybňující etické a psychologické dopady „předání obličeje". Proto by se k ní mělo přistupovat jen v krajních případech, kdy chybějící tkáň v obličeji v podstatě zruší pacientův běžný život.
Přesně v takovém stavu byla Dinoireová, když jí v květnu 2005, zatímco ležela na zemi v bezvědomí, její labrador uhryzal nos, tváře, bradu a část krku. Běžnou plastickou operací nebylo možné chybějící tkáň nahradit, žena musela jíst a pít trubičkou a nemohla žít bez pomoci, natož normálně. Zachránila ji listopadová patnáctihodinová operace, během níž dostala obličej šestačtyřicetileté ženy ve stavu mozkové smrti. Od průlomového úkonu už provedli lékaři dva další podobné zákroky: v březnu 2006 v Číně a letos v lednu opět ve Francii. O vývoji stavu pacientů zatím nejsou žádné zprávy.
Foto: AP
