Měkký a sametový hlas Alexandra Hemaly byl jedním z poznávacích znamení Československé televize osmé dekády. Po zrušení hlasatelské pozice v televizi zůstal, ale už ne na tak viditelné pozici. Vědět o sobě ale dává, hraje v novém českém filmu Bastardi, v nové řadě StarDance sice už dojel, ale stále příkladně dbá na zevnějšek. Na rozhovor dorazil z kadeřnictví.
Musel jste o sebe dbát, když jste ještě působil coby hlasatel?
Ani ne, naopak, vůbec jsem nevěděl, jak vypadají kadeřnictví a co se v nich za posledních dvacet let změnilo. Nás stříhaly maskérky, takže jsem si to odbyl v práci.
Existovalo nějaké nařízení, jak má hlasatel na obrazovce vypadat a působit?
No kdybych tam přišel s vlasy na ramena, asi by se něco dělo, ale pokud jsme se drželi v relacích, nikdo do toho nemluvil.
Jak jste se k hlasatelství dostal?
Pocházím z herecké rodiny. Táta začínal v Divadle bratří Mrštíků v Brně, máma hrála ochotnicky v Ořechově u Brna, odkud pochází a kde se také seznámili. V roce 1960 jsme se přestěhovali do Prahy, protože táta dostal angažmá u pana Wericha. Pro mě to byla zlomová záležitost, byl jsem kluk z Moravy, takže jsem měl dost podivný přízvuk, a než jsem se z hlediska Pražáků polidštil, nahlíželi na mě všelijak. Sestěhovali jsme se do domu, který si herci postavili sami. Šlo o Divadlo ABC, spousta herců byla mimopražských, tak že si vybudují přístřeší. Začalo to zajímavě, dokonce si vlastníma rukama vyhloubili základy, ale pak pan Albert, manžel Jaroslavy Adamové, který měl nad stavbou dohled, naznal, že by ten barák spadl dřív, než bychom se nastěhovali - tak přišli ke slovu profíci. Nicméně v něm bydlela spousta herců, zpěváků, s námi na patře Stella Zázvorková, Josef Hlinomaz, Květa Fialová, která v té době natáčela Limonádového Joea, a její malá holčička Zuzka vyrůstala spíš u nás. Byla to hezká doba, ale osobně jsem k herectví nikdy netíhl.
Jak jste prožívali v roce 1994 nástup Novy?
Brali jsme to tak, že je tady veřejnoprávní televize a teď že přichází komerční stanice, která chce lidi hlavně bavit. Nijak zvlášť jsme to neřešili. Naopak hodně lidí především z techniky přestoupilo z ČT do Novy.
Vy jste ovšem dres České televize nesvlékl.
Asi rok poté, co naše profese zanikla, jsem byl na volné noze, a když pak odešel kolega, který dělal režiséra dne, což je dohled nad denním vysíláním, dostal jsem nabídku na tuto práci.
Sportovně založený jste, ale s jiným druhem synchronizovaného pohybu, totiž s tancem, to tak žhavé není, jak jste sám prohlásil. Co že jste se tedy ocitl v sestavě StarDance 4?
Samotného by mě to nikdy nenapadlo, ani když jsem předchozí řady sledoval. Obdivoval jsem třeba Vaška Vydru, který zprvu působil velmi neohebně, ale nakonec to téměř vyhrál. Ale o účasti jsem nikdy neuvažoval. Oslovil mě dramaturg pořadu, nejdříve jsem koukal jako puk, že si to musím promyslet, on, že to nic není, že se zprvu tančí ty jednodušší tance, a že když mi to nepůjde, holt vypadnu a podobně. Když se to připravovalo, měla se účastnit Táňa Medvecká, tak jsem si pro sebe říkal, že v rámci pořadu uděláme okénko pro pamětníky, ale ona pak ze zdravotních důvodů odstoupila a přišla Aneta Langerová. No tak s tou si okénko pro pamětníky rozhodně otevírat nebudu, ta by skoro mohla být moje... no, dcera určitě.
Jak jste se připravoval?
Trochu jsem to podcenil, nebyl jsem tak prozíravý, že bych si do foroty nazkoušel nějaké kroky. Sice jsem kdysi chodil do tanečních, ale když nám bylo šestnáct, po chvíli jsme utekli do hospody, však to znáte.
Tango vám nakonec zlomilo vaz - je vám to líto?
Mě už sama účast potěšila. Ocitnul jsem se v krásné mladé společnosti a bylo mi hned od začátku jasné, že tancem neohromím. Snažil jsem se s tím poprat se ctí. Spolu se svou krásnou tanečnicí Jitkou Šorfovou, několikanásobnou mistryní republiky, jsme si to, doufám, užívali a budeme i nadále sledovat ostatní, jak se jim povede. Teď už to bude maso - každý týden další z kola ven. Zatím je tam atmosféra výborná, přeji ostatním, aby vydržela a byli stále tak skvělí jako doposud. Už se těším, až příští sobotu vyrazím už bez nervů jako divák.
Kompletní rozhovor s Alexandrem Hemalou najdete v aktuálním vydání časopisu Instinkt, který je na stáncích od 18. listopadu.
