16. 6.: Sec, mazec, očistec, Němec

Zkázo, tvé jméno je Nihat. Smutní čtenáři si na titulkách prohlížejí fotky smutného Petra Čecha, případně se jim naopak očima vyhýbají, aby si tak nemuseli připomínat včerejší potupnou frustraci u televizí. V návalech zoufalství jsou pak ochotni číst si i o chmurných perspektivách lisabonské smlouvy.

V titulcích se opakuje slovo kolaps, Mladá fronta Dnes výkon české reprezentace v jednom titulku označuje dokonce za kolaps i výbuch. V tento tragický den se však podobným pochopitelným úletům vysmívat nebudu. Fakt ne. Rozumím i tomu, že z hloubi tísně cítí redaktoři největšího českého deníku puzení dotýkat se vyšší moci. Profil Jana Kollera je proto nadepsaný „Obr, který sahal na fotbalová nebesa", úskalí penalty zas přibližují slovy „11 metrů do pekla, nebo do ráje". Česká reprezentace zřejmě nechtěla být postavena na toto rozcestí, a zvolila proto jistotu očistce. Díky.

Jinak k té lisabonské smlouvě. Prezident Klaus dal rozhovor Lidovým novinám, rozvádí v něm svůj názor, že text je po irském referendu jednou provždy zamítnut. Popisuje i svou představu toho, jak by měl případný základní unijní dokument vypadat. „Nesmí ho psát německý, federalisticky uvažující, třicet let se v Evropském parlamentu pohybující politik, ani Francouz, pro kterého je ‚evropování‘ vestou ke zvětšování velikosti a významu Francie, ani představitel země, která chce ‚přes Evropu‘ dořešit nějaká svá historická traumata."

Jiří Hanák v Právu srovnává referendum o lisabonské smlouvě s možným hlasováním o americkém radaru. Dochází k tomu, že je „žádný a velký". „Žádný proto, že podle mého názoru ani o jednom nemůže kvalifikovaně v referendu rozhodnout veřejnost. Velký proto, že radar je přeci jenom o hodně jednodušší otázka, a pokud referendum, tedy spíše o radaru než o lisabonské smlouvě. Přesto hlavní mluvčí českých eurostrašidel Václav Klaus irské referendum a jeho výsledky uvítal slovy, že je to ‚vítězství svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty‘. Kdyby ta strašidla dopřála i svým občanům projevit ‚svobodu a rozum‘ v případě radaru, nelíbilo by se mi to sice, ale nebylo by to tak nechutně pokrytecké."

V Hospodářských novinách irské hlasování komentuje Jan Macháček. Irským (i jiným) voličům se věru nepodbízí. „Prostý lid skrze referenda neumí vést smluvní spolky kupředu. A když to Evropa nepochopí, jednou špatně skončí. Obvykle se nadává na elity a chválí se lid. Dnes učiníme opak: občanstvo mnohých států je příliš rozmazlené, nafrněné, nezodpovědné a často jen tak z plezíru hlasuje ‚ne‘, aby si vybilo vztek na něco úplně jiného. To, že dnes každý umí číst a psát a vrtat se v internetu, neznamená, že má každý rozhodovat o všem."

Ránu, kterou včerejší fotbal uštědřil sebevědomí českého národa, se MfD na první straně snaží kompenzovat textem o tom, že japonským firmám se v Česku nedaří prosadit jejich tradiční rozcvičky a další rituály. „Pro Japonce je firma na prvním místě. O to bolestnější pro ně jsou kulturní střety například se zdejším prostředím. Většinou pro ně končí zklamáním a frustrací. Je pro ně těžké zjištění, že zpěvem, podrobnou nástěnkovou direktivou ani rozcvičkami Čecha milovat svého zaměstnavatele nenaučí. Spíše naopak." No, čte se to vcelku pěkně, hladina hrdosti mírně stoupá. Jenomže to nic nemění na faktu, že Petr Čech přeci jenom ten centr chytit měl. Na druhou stranu - už se mi podařilo internalizovat příkaz z první strany Blesku („Odpusťme mu to!"), takže mu vlastně nic nevyčítám, pomocnou i rameno k vyplakání se nabízím...

Lidové noviny na první straně referují o agilním kladenském zastupiteli za ODS Vojtěchu Munzarovi, který z titulu člena monitorovacího výboru na ministerstvu pro místní rozvoj a bytové komise Svazu měst a obcí chce dosáhnout toho, aby čtyři a půl miliardy z evropských fondů nešly na investice do ghett, kde žijí sociálně vyloučení lidé, ale na opravy sídlišť, především Kročehlav v Munzarově městě. Hezky to ilustruje vztah nemalé části ODS k Evropské unii - chce proti ní chránit českou (rozuměj vlastní) suverenitu a zároveň ji používat jako krávu, kterou lze vždy podojit - samozřejmě suverénně.

Redaktorka MfD Jana Blažková glosuje reklamy, ve kterých účinkují čeští fotbaloví reprezentanti, dochází k tomu, že jejich tvůrci asi fotbalu nefandí. „Ne, vskutku nevěřím, že by česká fotbalová jedenáctka (patrně v přestávkách mezi poločasy a zápasy) popíjela jedenáctistupňové pivo Zlatopramen. I když mi to teď z televize cpe do hlavy několikrát za den. Každý správný fanda přeci dobře ví, že k fotbalu patří zásadně desítka. V horku rychleji vyprchá a tím pádem se jí dá vypít víc. Stejně tak by jen člověk mdlého rozumu mohl věřit tomu, že si brankář Petr Čech musel vzít kvůli bydlení hypotéku, jak se mi teď snaží z obrazovky vnutit reklamní tvůrci."

Spřízněnou duši nacházím v autorovi (autorce) horoskopu Šípu: „Vyskytne se problém, se kterým si nebudete vědět rady. Nechte mu volný průběh a dopřejte si nicnedělání, lenošení a vše, co patří k životu." Tomu se, prosím, říká kutuzovovská taktika (nebudeme se do toho s..t, ono se to nějak pos..e samo). Znám a praktikuji.