Česká věda (snad zatím ještě) žije

Čeští vědci stojí na rozcestí. Probíhající reformu vědy a výzkumu v obecné rovině sice všichni vítají, její konkrétní podoba však vzbuzuje otázky. Lze kvalitu vědecké práce změřit jakousi univerzální šuplérou? Je správné přesvědčení, že pořádná věda je pouze ta, která obratem přinese patenty a průmyslové vzory?

Rozumná je snaha redukovat počet rozpočtových položek, z nichž se výzkum financuje. Ke Grantové agentuře ČR přibude Technologická agentura zaměřená na podporu aplikovaného výzkumu, zároveň se mají uzavírat rezortní penězovody. Jenomže ve skutečnosti to tak docela neplatí. Svědčí o tom výhled státního rozpočtu na výzkum a vývoj pro roky 2010 až 2012.

Státní dotace pro Akademii věd ČR má klesnout z 5,9 miliardy korun v roce 2009 na 2,8 miliardy v roce 2012, Grantová agentura si polepší z 1,8 na 2,8 miliardy a Technologická agentura z nuly na 1,7 miliardy. Výzkumné rozpočty ministerstev povětšinou klesají nebo stagnují, ale ministerstvo průmyslu poskočí z 3,7 na 5,1 miliardy. Rezorty jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější.

V červnu se kvůli tomu konal akademický sněm, přes léto se na ústavech ustavila protestní fóra, probíhají happeningy, premiér Fischer svolává kulaté stoly. Učená společnost ČR minulý týden prezentovala odpovědi politických stran na otázky spojené s vědou a vysokým školstvím. Ptali se renomovaní vědci. Tématu se věnují média, diskuse běží na blozích, na Facebooku i Twitteru.

Nebýt vědy, lidstvo by nevědělo nic o elektřině, o původu nemocí, o svém místu ve vesmíru... Otázky související s její organizací představují sice odborné téma, ale nakonec musejí být vyřešeny politiky, na něž má alespoň zprostředkovaně vliv každý z nás. Proto je dobře, že se o budoucnosti české vědy začalo mluvit i mimo odborné komise, rady a stranické sekretariáty. Měla by nás zajímat stejně jako daně, imigrační politika nebo míra integrace Evropské unie.

Foto: Jan Schejbal