Očima Martina Hekrdly
Pobledlé tržiště senzací

Páteční jmenování Bohuslava Sobotky předsedou vlády žádná velká senzace být nemohla. Rezervoár dramatických figur kolem premiéra je asi zatím vyčerpán. V souvislosti s novou vládou budou snad zajímavější pohovory budoucích ministrů s Milošem Zemanem, které vypuknou od pondělka. Lze očekávat řadu vtipných hradních komentářů. Jedno oko nezůstane suché. Platí však moudrost Miroslava Horníčka: "Co na tom, zda jsou to slzy zoufalství nebo smíchu? Jen hlupák by v tom viděl rozdíl!"

Ani na jiných slibných scénách to zrovna na šok z překvapivého vývoje nevypadá. Sotva se stane něco převratného, až bude vláda (jak ohlásili představitelé "tandemu silných" z ČSSD-ANO) na přelomu ledna a února přesvědčovat církve, zda jim bude stačit menší finanční náhrada (než o inflaci navyšovaných 59 miliard po dobu třiceti let).

To přece víme: nebude jim to stačit. Ani náhodou. Navíc je ten požadavek nejspíš rozčílí natolik, že zase možná uslyšíme rachotit srpy a kladiva - symboly starého režimu - z nejedněch posvěcených úst. Arcibiskup se snad tentokrát - jsem si tím jist - ovládne a nenazve opět český lid lůzou.

Mnohem větší šanci na rozruch má rozhodnutí koalice zatnout tipec finančním únikům do daňových rájů (sídlí v nich za tím účelem papíroví vlastníci 13 tisíc českých firem). Zákrok proti tomuto hanebnému jevu chce Bohuslav Sobotka, který tak míní napodobit některé evropské státy (a dokonce ví, že v tom nejsou příliš úspěšné). A totéž chce Andrej Babiš, pro nějž je tato otázka zásadní obranou nízkých korporátních daní, které má jejich lepší výběr zachránit před hrabivou posedlostí levice. Babiš na to osobně dohlédne coby vrchní financ...

Utopie, pokrytectví a rozpaky

Úkol slibuje velké dobrodružství, ale také frustraci z utopických rozměrů tohoto ušlechtilého konání. Všude je navíc podezřelé z pokrytectví. Ano, má logiku, že firmami nenahlášené transfery na - například - Kajmanské ostrovy, si šibalové nebudou moci odepsat z daní a že jde tedy o chytrou ekonomickou motivaci daňových plátců. Nic jiného ani vlastně nelze - za jinak stejných podmínek - navrhnout a provozovat.

Vtip je v tom, že jednoduše nejsou lidi na to, aby všechny řádně nahlášené finanční toky do daňových rájů prověřili. Podle odhadů (i podle jednoho z řídkých elaborátů MMF na toto téma) celá polovina finančních transakcí ve světě jde přes tyhle rajské destinace (zvané offshore, doslova: "daleko od pobřeží"). Jsou to ale zcela standardní nástroje "daňové optimalizace", kterou zajišťují obří specializované firmy (Deloite Touch Tohmatsu, PricewaterhouseCoopers, KPMG a Ernst & Young zaměstnávající 700 tisíc expertů ve 150 zemích a dosahující obratu 100 miliard dolarů).

Daňové ráje nejsou jen "daleko od pobřeží". Zobou i na našem dvorku, jehož "hospodáři" (politikové právě bojující proti daňovým únikům) dobře vědí, proč jim dosud nezakroutili krkem. Jde například o britské anglo-normanské ostrovy (Jersey, Guernesey), o Lucembursko, Maltu a samozřejmě Švýcarsko, které je utajeným sejfem už od konce 19. století. A v samotných USA si k témuž účelu schválně vydržují vlastní stát (Delaware).

Kdyby se všichni Sobotkové a Babišové světa spojili a zatnuli tomu všemu tipec, budou jako hrobaři kapitalismu prokleti. Nebo kanonizováni papežem Františkem? K této senzaci nedojde.

K jedné - ryze domácí - ale už došlo. Podle průzkumu agentury TNS AISA je celá třetina Čechů s vyústěním koaličních jednání nespokojena a jen třetina spokojena. Na tak zásadní výstup z parlamentních voleb, na samotné podloží příští vlády, zde ještě nebyla natolik rozpačitá reakce obyvatelstva (z nějž třetina ani neví, co si má myslet). Je to určitě senzace. Ale taková, z níž každý člověk - a každý premiér - nutně spíš pobledne.