Pátečník Jaromíra Slomka
Cizoložství pro děti

Nevíme, kdo je pan Petr Kostka (tedy: víme, nositelem toho jména je známý český herec, v tomto případě však půjde o jeho jmenovce), jisté je, že nakladatelství Fragment mu loni vydalo knížku pro děti nazvanou Proč se říká...? Začít od Adama... a další biblická úsloví. Letos na ni navázal svazek Proč se říká...? Achillova pata... a další antická úsloví, vydaný opět nakladatelstvím Fragment, ale již "ve společnosti Albatros Media a. s.", protože mezitím..., ale to je vlastně jedno.

Obě knížky adresuje vydavatel školákům ("pro čtenáře od 9 let", také autor je připisuje v prvním případě "Terce, Báře, Šimonovi a Danovi a všem zvídavým dětem", ve druhém "Robinovi a Tobiášovi a všem dalším vnoučatům" - to je jediný orientační údaj o věku pana Kostky), svými barevnými karikaturami hlásícími se k estetice komiksu je bohatě doprovodil Josef Pospíchal; zvířata dělají komické grimasy, také lidé se všelijak šklebí, zubí, pitvoří, ale budiž, proč ne, potřebné starověké reálie jsou tu zachyceny koneckonců poctivě a všechny ty figurky dovedou upoutat dětskou pozornost - nejprve k sobě, pak snad k textu.

Pan Kostka si všiml, že "v naší běžné řeči se často vyskytují úsloví, která mají svůj původ v bibli", jenže novým generacím už přestávají být srozumitelná. Přispěchal proto s objasněním devatenácti z nich. Jeho postup je takový, že nejprve cituje "nesrozumitelné" sousloví, třeba: "Pro Kristovy rány! Pro pět ran! To snad není vůbec možné!", potom poví cosi o ukřižování, o krucifixu či o houbě s octem, nakonec výklad uzavře: "Pro Kristovy rány je zvolání údivu a překvapení, často i rozhořčení."

Druhý, letos vydaný svazek zase těží ze starověkého Řecka a Říma, tam však jde jen o jakési opakování, protože "každý ví, co to znamená, když se někdo tváří jako sfinga nebo když otevře Pandořinu skříňku". Ale současně to asi každý neví, takže pan Kostka v závěru úvodního textu vybízí: "Pojďme se na ty příběhy podívat, abychom i my věděli, z čeho známá rčení a úsloví vznikla a co znamenají."

Tentokrát je to jedenadvacet kapitol, jejich stavba je podobná těm biblickým z prvního svazku. Například kapitola I ty, Brute? Začíná příkladem z "praxe": "I ty, Brute? Zklamal jsi mě, zradil a podrazil. Od tebe bych to tedy opravdu nečekal." Pak čteme stručný výklad o Césarovi a jeho zavraždění, v závěru nás čeká barevně zvýrazněné resumé: "Když chceme někoho označit za zrádce, říci mu, že nás zklamal a že jsme to nečekali, řekneme: ,I ty, Brute?'"

No dobře, pomyslí si rodič, který se těmito knihami rozhodne rozšířit obzory svým dětem, z čeho však pan autor čerpal? Pravděpodobně z knih Eduarda Petišky (Staré řecké báje a pověsti, Příběhy, na které svítilo slunce), Vojtěcha Zamarovského (Bohové a hrdinové antických bájí) či Roberta Gravese (Řecké mýty), jistěže z praktických příruček Olgy Spalové a kol. (Co to je, když se řekne...), Bedřicha Fučíka a Jindřicha Pokorného (Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména a rčení, úsloví, pořekadla a přísloví) a Patrika Ouředníka (Aniž jest co nového pod sluncem / Slova, rčení a úsloví biblického původu). Taky ne? Tak kde to, k četu, ten pan Kostka vzal? V předmluvě utrousí jen cosi o Písmu, respektive o Homérovi. Panečku, žádná další literatura!

Možná pan Kostka při psaní neměl na stole opravdu nic, dokonce ani Pravidla českého pravopisu, píše třeba "do Trójské války", "takový Trójský kůň", "jako Fénix z popela", "takový Danajský dar" či "Mnémosiné". Odpovědná redaktorka pravděpodobně jméno "Mnémosyné" nikdy neviděla napsané, a tak ji netrklo, že to pan Kostka popletl. V prvním svazku ji zase nezarazila věcná chyba "Jmenoval se Lot a byl to Abrahamův bratr", protože asi nikdy nic o Lotovi nečetla, poučil ji teprve pan Kostka, a tak mu nemohla říct: "Poslyšte, pane Kostko, co to tady čtenářům od devíti let vykládáte, Lot přece nebyl Abrahamův bratr, nýbrž synovec, podívejte se pořádně do Gn 11,27." Podobně asi nepolemizovala: "Proč si, pane Kostko, myslíte, že ze dvou biblických Lazarů je méně známý ten, kterému Ježíš vrátil život? Myslím, že právě Lazar, bratr Marie a Marty, je známější než ten druhý. Taky díky Karlu Čapkovi, však víte, pane Kostko, na co narážím."

Odpovědná redaktorka, jak to vypadá, se jen podepsala do tiráže a nechala ve výsledném textu vše, jak to pan Kostka přinesl, i s nevysvětlenými slovy jako "cizoložství", "epos", "evangelium" nebo "prostopášnost". Co si s nimi dětský čtenář počne? Nic, bude si prohlížet veselé obrázky a potrhá se smíchy.