Nechci nic vědět, raději umřu

Vlamovat se lidem do soukromí a vyptávat se jich na věci, které mnozí tají i před blízkými přáteli, nepatří zrovna k mým oblíbeným činnostem. Jenomže pro článek o rakovině jsem potřeboval získat svědectví ženy, u níž zděděná genetická mutace vedla ke vzniku rakoviny prsu.

Článek Válka v lidském těle (vyšel v aktuálním vydání časopisu TÝDEN) je mimo jiné o roli genů při vzniku rakoviny. Právě u nádoru prsu už vědci identifikovali dvě nebezpečné mutace. Bylo by dobré teoretickou informaci ilustrovat konkrétním příběhem.

A tak v devět hodin večer hovořím po telefonu se ženou, která se rozhodla o svém souboji s rakovinou promluvit. Domluvili jsme se, že opět zavolám druhý den ráno, abychom zorganizovali případné focení. "Kdybyste si to mezitím rozmyslela, nic se neděje. Nechci vás do ničeho nutit," končím rozhovor, ale doufám, že paní necouvne.

ČTĚTE TAKÉ: Jak přežít rakovinu
                        Oškliví rypoši můžou být zbraní proti rakovině

Ráno však ve sluchátku slyším: "Nezlobte se, probírali jsme to s manželem a přece jenom bych nerada, aby se moje jméno v časopise objevilo. Žijeme na malé vesnici, sousedé nic nevědí." Nedivím se, chápu to a respektuji. Samozřejmě. Ale mám problém. Za několik hodin musí článek odejít do tiskárny.

Díky ochotě lékařů z Bulovky nakonec získávám kontakt na jinou ženu se stejnou diagnózou. Rakovina prsu a genetická dispozice, která se v rodině dědí. Na tuto nemoc zemřela babička i matka. Paní Vacková vypráví, jak si nechala vzít nejen prs zasažený nádorem, ale i ten druhý, zatím zdravý. A také vaječníky. Riziko, že se nemoc vrátí, bylo příliš vysoké.

Proč taková otevřenost? "Chci, aby se o tomto tématu psalo. Aby se ženy nebály a rozhodly se tak, jak je potřeba," vysvětluje mi paní Vacková. "Vím o mnoha ženách, které by do toho určitě nešly. Než by přišly o prs, raději umřou." Prý to jako chlap nemohu pochopit, ale to rozhodnutí je opravdu těžké.

"Přestože jsem si našla bouli, říkala jsem si, že mám nějaký zánět nebo co. Předtím jsem totiž měla boreliózu, tak jsem si namlouvala, že to souvisí s ní. Odsouvala jsem problém," říká nyní shodou okolností zpěvačka Anna K. v magazínu MF Dnes. Vyšetření prsu je přitom bezbolestné a pohodové. Kolonoskopie umožňující včas odhalit rakovinu tlustého střeva je o poznání nepříjemnější. I proto se na ni lidé zrovna nehrnou.

ČTĚTE TAKÉ: Anna K. promluvila o nemoci. Má rakovinu

Odmítnout operaci, která člověku může zachránit život, se zdá být v rozporu se zdravým rozumem. Stejně jako vykašlat se na preventivní prohlídku, přestože pro ni existují dobré důvody. Jenomže lidé se málokdy rozhodují čistě racionálně. Nejsme roboti bez emocí. Každý z nás každou chvíli udělá něco, o čem ví, že by to dělat neměl. A naopak. Asi je to tak správné, svět by jinak ztratil mnoho ze své barevnosti. Ale když jde o život, nestálo by za to udělat výjimku?

Ilustrační foto: Lucie Pařízková a Jan Schejbal