Je krásné, když se to tak sejde: poklidná cesta do Brna, přívětivé počasí, ubytování v klidném hotelu, setkání s milými přáteli a nápad jít večer do restaurace Borgo Agnese.
Když nás pak ve dveřích pohladila po uších živá jazzová hudba (kterou si na ten den objednala větší společnost u stolu), udivila část gotického presbytáře v jinak moderním a prosvětleném prostoru s nádherným výhledem a šéfkuchař Michal Prachař nás uvedl do prostorného salonku, naše natěšenost zákonitě vrcholila.
U Všech svatých
Dům s restaurací Borgo Agnese stojí na místě, které už ve 13. století slulo "Na provaznickém vršku" a na němž až do zničení Švédy v roce 1645 stával kostel Všech svatých. Tím místem lze ovšem také vysvětlit název restaurace: v italštině totiž "borgo" znamená jednak místo na kopci a jednak část osídlení mimo městské hradby, takže podnik, který se chce chlubit středomořskou kuchyní a převážně italskými víny, nešlo vlastně ani jinak pojmenovat.
Jídelníčky jsme se příliš neprobírali, neboť nám bylo odrecitováno degustační menu, kterému nebylo možné odolat: tataráček z mladého býčka s olivovým olejem a čerstvě nastrouhanými letními lanýži z Alby, svatojakubky s grilovanými hřiby a olivovým olejem, telecí brzlík s omáčkou z portského vína plus crème brûlée z kachních jater, tuňák lehce po jedné straně grilovaný s bramborovou kaší se šafránem a telecí demi-glace, plátky z bizona v rozmarýnu a ministeak z býčka s chřestem a pečeným bramborem, výběr sýrů a nakonec knedlíčky s nugátovou náplní, omáčkou z lesního ovoce a pusinkou. Odolali byste?
Vrchol byl tuňák
Vinný lístek zde mají objemný a na rozdíl od mnoha restaurací s řádným výběrem moravských vín. My jsme ale tentokrát dali na šéfovo doporučení a postupně se potěšili rýnským ryzlinkem ročníku 2008 z vinařství Petri z Falcka a Sancerre 2008 z Domaine Crochet; následoval Pinot Nero ročníku 2005 z vinařství Castel Sallegg u jezera Caldaro v Horní Adiži (pro milovníky vinařské historie: rodina dnešního majitele Georga von Kuenburg zdědila zámek v polovině 19. století od arcivévody Rainera, což ale jistě nebyl jediný důvod, proč vína z této vinice milovalo Jeho císařské Veličenstvo František Josef I.) a skončili jsme u zcela skvostného Pieve Santa Restituta z Montalcina, z první vinice, kterou slavný Angelo Gaia získal v Toskánsku. Přiznávám bez mučení, že ročník jsem si už nezapamatoval...
Ale zpět k zážitkům z pokrmů. Vrcholem byl pro mne tuňák: v životě jsem snad nejedl tak skvěle připraveného, neponechaného na grilu ani o vteřinu méně, ani o vteřinu déle, než bylo zapotřebí k získání dokonalé vůně a chuti. Ale abych nepřechválil: telecí omáčka byla značně redukována a přece jenom při některých soustech překrývala zážitek z ryby. Osobně bych volil omáčku jemnější, která by rybu více podtrhovala.
Lanýže potěší vždy, výběr italských sýrů byl impozantní, červená masa skvostná, brzlík i kachní crème brûlée výborné, ač se chuťově ne zcela doplňovaly... někdy holt méně bývá více.
Celkový dojem z večera byl ovšem skvělý a velmi rád do restaurace Borgo Agnese při občasných návštěvách Brna opět zavítám. (Doufám, že mezitím v salonku umně skryjí radiátory na stěně: nekrytá a většinou nevábná topná tělesa mne totiž pronásledují ve většině restaurací a už se na ně stávám alergickým.)
A zcela na závěr: asi dva tři roky jsem v Brně nebyl, a tak jsem s potěchou zaznamenal, že město za tu dobu opět zkrásnělo a nemalý počet nádherných domů se vrátil do původní podoby.
Miroslav Macek, gurmet, publicista a bývalý politik
Foto: Archiv Borgo Agnese
