Výhrůžky, otrávení psi, zničené stromy: Albánií zmítá tajný konflikt, doslova válka o lanýže, vzácné černé zlato. Osmadvacetiletá Evgjeni Panová se zabývá vyhledáváním lanýžů, činností, která se v zemi rozmohla asi před deseti lety poté, kdy sem přišli Italové, aby tu sbírali a dováželi do své vlasti vzácné a velmi drahé houby, které mají v oblibě gastronomové.
Každé ráno se žena vydává s manželem a cvičenými psy do hor na jihu Albánie. Lajka a Boss budou pod stromy hledat a vyhrabávat lanýže. To, co najdou, prodají manželé do několika luxusních restaurací v Tiraně, ale hlavně zahraničním překupníkům z Itálie, Řecka či Francie.
Jeden kilogram černých lanýžů stojí 50 eur (1300 Kč), u bílých letních lanýžů cena vzroste na 100 až 140 eur (2600 až 3600 Kč).
V jedné z nejchudších zemí Evropy, kde je průměrná mzda v přepočtu méně než deset tisíc korun a ve venkovských oblastech ještě méně, vyvolává honba za lanýži takovou ziskuchtivost, že to vede k násilnostem a ničení přírodního prostředí.
Evgjeni Panová vzpomíná na den, kdy jí několik mužů zastoupilo cestu a vyhrožovalo jí, když bude pokračovat v hledání lanýžů na území, které si oni sami nárokovali.
Osmašedesátiletý Besim Lami prohlašuje, že s vyhledáváním lanýžů skončil loni v létě, když mu otrávili psy na hoře Dajti nad Tiranou: "Pronásledovali mě, a aby mě donutili ustoupit, otrávili mi psy."
V Albánii zuří nelítostný boj o lanýže. Často ho vedou lidé, kteří se domnívají, že zbohatnou, když budou lanýže vykopávat motykou jako brambory nebo když zaútočí na ty, kdo hledají s pomocí vycvičených psů, jejichž cena může dosáhnout v přepočtu až 200 tisíc korun.
Podle Evgjeni Panové jsou v lese v oblasti Peshtanu lanýže stále vzácnější. Na vině je používání motyk a rýčů, které poškozují kořeny stromů. "Pod poškozeným stromem už nic nevyroste," vysvětluje sběračka.
"V Albánii není lanýž nijak chráněn," přidává se její manžel Panajot, který se právě vrátil do vlasti, aby se po dvou letech práce v zahraničí znovu věnoval vyhledávání lanýžů.
Podle Adriana Koçiho, ředitele parku Divjaka na západě země, v této chráněné rezervaci jsou podmínky pro růst těchto hub katastrofální. V červnu přivedl policii ke dvěma mužům vybaveným krumpáči, ale byli propuštěni, protože chybí jakýkoli zákon. "Měla by být zavedena pravidla, povolení ke sběru, a ten by měl být zdaněn," tvrdí ředitel.
"Jsme velmi znepokojeni, nejsou jasná pravidla. Je to jako kdybyste vnikli k někomu bez povolení k prohlídce," vysvětluje Agim Hoxha, který má na starosti lesy na radnici ve městě Fieri jihozápadně od Tirany.
Ylli Hoxha z ministerstva životního prostředí ujišťuje, že jeho úřad připravuje "přesnější zákonný rámec", který by měl platit ještě letos. Jeho cílem je chránit lesy a rovněž zavést povolení, která by vydávaly příslušné radnice.
Transakce zatím probíhají utajeně a stejně tak i export, který není nijak regulován. Mezi neurvalými hledači lanýžů jsou Italové, Řekové, Rumuni i Francouzi. Prodejní cena je totiž v Albánii desetinou toho, zač se lanýže prodávají v západní Evropě.
Sedmadvacetiletý Enea Ristani si v Tiraně s otcem otevřel specializovaný obchod. Prodávají v něm těstoviny, omáčky, kořalku z lanýžů a brzy chtějí prodávat i lanýžové pivo. "Zákazníci se o tyto produkty začínají zajímat," pochvaluje si mladý podnikatel.
