Napsal mi pan Karel Klusák, že nesouhlasí s obligátním odmítáním anglické kuchyně. Požádal mě, abych se anglické kuchyně zastal - a já to rád činím.Podobné je to ostatně i s kuchyní německou. A přitom v Německu udělil letos Michelin devíti a v Anglii třem restauracím nejvyšší známku, tři hvězdičky. Ale nejen ve špičkových restauracích se v těchto zemích dobře vaří.Dodnes nezapomenu na vynikající brambory zapečené s čedarem, které jsem jedl v obyčejné vesnické hospůdce v hrabství Somerset.
Měl jsem štěstí i na odsuzované anglické fish and chips: v typické londýnské restauraci Red Lion (s krbem) poblíž Carnaby Street je před pár lety dělali tak skvěle, že se mi ještě dnes sbíhají sliny. Měli prostě skvělou tresku a skvělé brambory - a uměli s těmito surovinami správně zacházet. Dokonce i kidney pudding, který mnoho samotných Angličanů nazývá příšerným blafem, mi chutnal. Uvařil ho ovšem sám Marco Pierre White. Ten ostatně patří mezi čtyři slavné šéfkuchaře, o nichž mi píše pan Klusák, že jsou zároveň zkušenými lovci a rybáři. Anglická úprava zvěřiny je opravdu hodna obdivu. Samozřejmě, musíte mít štěstí na dobrého kuchaře. Nebo musíte mít dobré informace. Jako u nás.
Cizinci, kteří se pohrdavě vyjadřují o české kuchyni, taky asi neochutnali nic od Pohlreicha, Štifta, Raditche, Pauluse nebo Sahajdáka, abych jmenoval aspoň pár z těch nejlepších. Nezapomenu na úžas, který vzbudila obyčejná česká polévka kulajda u hostů z Ameriky. A nezapomenu ani na stud, který jsem cítil, když jsem viděl jistého světaznalého labužníka (byl to slavný francouzský herec) odsunout talíř s těstovinami v jedné nóbl restauraci v Karlových Varech. Ty těstoviny byly převařené, odporně slizké a polité omáčkou, jež zřetelně páchla kečupem. Myslím, že ten herec se od té doby raději debatám o české kuchyni vyhýbá.Foto: www.czechtourism.com
