Stanislav Fiala před lety cestoval Saharou a tam ho zaujala berberská obydlí. „Poznal jsem, že i v poušti se člověk může cítit příjemně. Tamní příbytky tvořil centrální obytný prostor lemovaný malými útulnými místnostmi vytesanými do skály," vzpomíná pražský architekt.
Z této inspirace vycházel při práci na návrhu domu pro molekulárního biologa Pavla Hozáka, který dnes stojí ve Zdiměřicích u Prahy.
ČTĚTE TAKÉ: Tři roky s betonovým vajíčkem
Domov na šikmé ploše
„O tomhle nápadu mi tedy na začátku neříkal. Dozvěděl jsem se to, až to bylo hotové," usmívá se obyvatel stavby a zaměstnanec Akademie věd. Z domu, kde bydlí už dva roky, nicméně zůstává nadšený. A o bydlení „v poušti" se dá v tomto případě také mluvit: 
Hozákův domov, který letos získal cenu pro nejlepší rodinný dům v soutěži Grand prix architektů, obklopuje tupá satelitní zástavba.
Vědcův dům je přízemní a z ulice téměř neviditelný. Připomíná menší průmyslový objekt, takže Městský úřad Jesenice stavbu nechtěl povolit - prý nezapadá do rázu „venkovské architektury". Uvnitř je dům překvapivě prostorný a celou jižní stěnu tvoří francouzské okno do zahrady, za níž je park s košatými duby. A do vnitřku domu se zakusuje zahradní terasa. „Sousedi nás odtud neslyší a vy je také nerušíte," libuje si doktor Hozák.
Zvou se sami
Na začátku vytyčil investor architektovi - kromě představy domu otevřeného do zahrady - několik dalších priorit: vířivou vanu jakuzzi, izolovanou televizní místnost nezasahující do ostatního prostoru a vinný sklípek. To všechno tu dnes je - po obvodu kruhového obýváku nebo pod ním, kde je sklípek.
Pan Hozák se nechal přesvědčit, že beton není tak nelidsky chladný materiál a ze surového betonu jsou nejen stěny bytu, ale i umyvadla v koupelně. „Když si architekta dobře vyberete, musíte mu věřit a spolehnout se, že vidí dál než vy," říká majitel domu. Přesto si dovolil několik návrhů vetovat: například podlahu z černého betonu. Zvolil raději hnědou čínskou břidlici, proto dnes obydlí působí tepleji, než by člověk od betonových zdí čekal.
ČTĚTE TAKÉ: Tři roky s betonovým vajíčkem
Domov na šikmé ploše
Dům je navíc energeticky příkladný: čerpadlo ve sklepě využívá podzemní tepelnou energii, na střeše jsou sluneční kolektory - jiný zdroj k topení zde není třeba. Cenu domu nechce pan Hozák stejně jako ostatní zmínění majitelé avantgardních staveb prozradit. „Nestálo to víc než standardní dům podobných rozměrů," tvrdí.
Obydlí je minimalisticky vybaveno, nic tu nepřečuhuje, vše je vestavěno - včetně mikrovlnné trouby pečlivě ukryté ve skříni. Nepřehlédnutelné jsou jen kuželovité reprobedny. „Ano, žiju hodně společensky," říká Pavel Hozák a s nadsázkou dodává: „Můj dům má ale nevýhodu, že všichni chtějí sem a mě nikdo nikam nezve."
Foto: Tomáš Nosil
