Život pod dohledem lidí z nedalekého paneláku, zatékající betonová střecha, chlad, nebezpečné prosklené plochy i atriová zahrada, kterou větší déšť promění v rozbahněný tankodrom. Tak zněly nejčastější výtky adresované majitelům neotřelé vily Eggo, jež vznikla před třemi roky uprostřed zahrady na pražském Žižkově. Ani jedna z nich se nenaplnila.Sen o útulném bydlení ve městě, ale na dosah kousku přírody a klidu, si ve svérázné moderně z betonu a skla splnili manželé Tomáš a Johana Růžičkovi. Ačkoli se zub času ještě nestačil do jejich žižkovského domova zakousnout (největšími šrámy na kráse jsou obouchané rohy zdí od autíček a stěny ozdobené malůvkami čtyřletého Mikuláše a dvouletého Šimona), funkčnost stavby už dostatečně prověřil. „Bydlím tak jak jsem si představoval. Dokonce nemám ani potřebu odjíždět o víkendu ven z města, tak jako dřív, když jsem jako mladší bydlel s rodiči. Nic mě k tomu nenutí - když toužím po klidu v zeleni, naleznu ho na své zahradě," tvrdí pán domu.
ČTĚTE TAKÉ: Sklěněné srdce v dřevěné obálce
Bělostná krabička pro strážce ostrova
Střídmé Eggo od Jaroslava Wertiga, Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a z ateliéru A69-architekti - přesněji přístavba k čerstvě zrekonstruované vilce původem ze 30. let minulého století - vybojovalo v roce 2007 druhé místo v soutěži Nový Domov. Rok nato stavba obdržela prestižní Grand Prix architektů v kategorii novostavba.
Zatím bez žaluzií
Nezvyklá vila navzdory hnidopišským poznámkám z řad laiků i odborníků obstála. Na vyčuhující kulisu paneláku, jež pomalu mizí za korunami vysazených javorů za plotem a další zeleně v zahradě, i na občasné zvědavé pohledy od sousedů si Růžičkovi zvykli. Dokonce natolik, že už nepovažují za nutné instalovat venkovní žaluzie, nebo rolety, jako při zrodu stavby. „Původně je chtěla především moje paní, protože jí vadil výhled na panelák, já jsem proti nim od začátku bojoval. Architektu Wertigovi by vhodně technicky provedené rolety nevadily," vypráví majitel. Než se dohodli, odclonil panelový dům - bez kterého by prý Eggo asi ani nevzniklo - aspoň z části příkrov zeleně. Nakonec odpadl i druhý důvod - ochrana proti slunci v letním období. „Po zabydlení se ukázalo, že venkovní žaluzie nejsou potřeba tolik, jak jsme si mysleli. Vnitřní zastínění zcela postačuje a klima v domě je i za vyšších teplot příjemné."
ČTĚTE TAKÉ: Bydlení mezi pláty rezavého plechu
Domov ve skleněném krystalu
Potíže nezpůsobila ani tolik zatracovaná střecha z voděodolného betonu. V interiéru není samozřejmě zima, ani do něj nezatéká. Materiál sice působením klimatických vlivů pracuje, ale s konstrukční detaily s dilatacemi se při návrhu počítalo. Chemické příměsi v betonové směsi příp. vlásenkové prasklinky „zatáhnou" a deska zůstává neprostupná. Na výbornou obstála i uzavřená vnitřní zahrada se vzrostlou jabloní, ořechem a smrkem. „Dešťovou vodu z atria odvádí systém drenáží. Voda se poté hromadí v zásobníku na užitkovou vodu a zpětně se využívá na závlahu v atriu i střešní zahradě," přibližuje zvolené řešení majitel domu.
Domov jako bezpečné hřiště
Samotnou kapitolou bylo zajistit bezpečnost dětí. „Měli jsme zpočátku obavy z velkých prosklených ploch, resp, jakým způsobem se naši kluci s prosklenými plochami zžijí. Obavy byly nakonec liché, protože dětem jsou 2 a 4 roky a žádný úraz, ani jiná nehoda se nestala. Skla v interiéru jsou connexová, které při rozbití nikomu neublíží" popisuje majitel.
Vnitřní prostor domu pojali s manželkou jako minimalistický a otevřený, šatny a vůbec skříně jsou koncipovány vesměs jako vestavěné. "Při návrhu stavby jsme se snažili vytvořit dostatek úložných prostorů ve všech pokojích domu. Děti si tak mohou hrát a jezdit na autíčkách a odstrkovadlech všude," vysvětluje Tomáš Růžička. Jako většinou každý investor, i on má ke stavbě malý dluh v podobě nedodělků. „Do dnešní doby se nám nepovedlo osadit venkovní garážová vrata. Dostali jsme se k tomu až teď, po třech letech. Nyní jsou ve výrobě, v průběhu zimy je budeme moci instalovat."
ČTĚTE TAKÉ: Čajový domek v pražské zahradě
Moderní domov v ruině
Fatální chyby v projektu se prý za tři roky bydlení neukázaly. „Technickou dokumentaci vypracovala moje projekční firma a pokud mohu posoudit, žádnou projekční vadu jsme si nepřivodili. Kdybych mohl něco udělat jinak, využil bych některé současné moderní technologie." Již v době, kdy dům vznikal, jsem uvažoval o solárních kolektorech. „Nakonec jsem je zavrhl, nechtěl jsem překopávat rozvody v dokončeném „starém domě" rušit babičku a omezit provoz mé kanceláře. Dnes bych postupoval jinak. Instaloval bych je na střechu „starého domu" a vypomohl bych si jimi při vytápění a ohřevu užitkové vody," dodává.
Dům, co objímá stromy
Vilku, jež původně patřila prarodičům pana Růžičky, pomohl rekonstruovat pro rodinu majitele kamarád architekt Stanislav Fiala. V podkroví domu si majitel vybudoval projekční ateliér, byt o patro níže nejdříve obývala babička. Když se později mladý pár rozhodl vybudovat v zahradě vlastní bydlení, neměl již bohužel architekt Fiala prostor pro dokončení návrhu stavby v požadovaném čase. Investoři se proto na jeho doporučení obrátili na ateliér A69-architekti. Ti se rozhodli pro originální řešení - nekácet zbytečně stromy, ale udělat z nich součást domova, jakousi zimní zahradu zcela propojenou s venkovním prostorem. 
Výsledkem je dům, který se do ulice obrací zdí bez oken a ve svém středu ukrývá zelený pažit se vzrostlými stromy. Rozdělen je podle funkce na dvě části: pod betonovou střechou se ukrývá společenská zóna zahrnující volný společenský prostor s krbem, jídelnou a kajutou kuchyně, pod střechou porostlou zelení našly své místo pracovna, ložnice, šatna a koupelna.
Foto: Robert Zlatohlávek
