Život <span>na betonových nebesích</span>

Dům na útesu nad mořem v Česku nepořídíte. Co takhle vilu na obřím betonovém sile uprostřed města? Manželé Králíkovi z Olomouce ji mají. Extravagantní stavba se stala novou dominantou hanácké metropole a ještě tři roky po svém vzniku vzbuzuje emoce.

V internetových diskusích padají slova jako „nabubřelost" či „výstřednost", někomu domov Králíkových připomíná „zapomenutou buňku pro dělníky". „Ten člověk, který si takovou věc nechal navrhnout, rozhodně není zaprděný. Fandím mu, negativní reakce má určitě na háku," píše naopak jakýsi Koumáček o domě, který předloni získal cenu Rodinný dům roku v Grand Prix architektů.

ČTĚTE TAKÉ: Moderní oáza v satelitní poušti
                       Domov na šikmé ploše
                       Tři roky s betonovým vajíčkem

Radim Králík, čtyřicetiletý majitel úspěšné fabriky na tiskařské stroje a světelnou reklamu, stojí na zelené střeše svého originálního rodinného domu. Při dobré viditelnosti dohlédne až na horu Praděd, stále se však nemůže nabažit ani toho, co má ze svého „orlího hnízda" téměř na dosah ruky.



Může se kochat pohledem na necelých dvě stě metrů vzdálenou městskou památkovou rezervaci včetně špičaté radniční věže a pozlaceného morového sloupu, nebo z odhlučněné výšky pozorovat nekončící mumraj na autobusovém nádraží.

„Chápu ovšem, že ty dole může pohled nahoru iritovat," poznamenává. Nebo může přejít na opačnou stranu své exkluzivní pozorovatelny a ocitnout se téměř v divočině: jihovýchodně od sila se rozkládá rozlehlý park, kterým teče řeka Morava. „Večer tady běhá docela dost zvířat. Byli tu i bobři, dokonce porazili dva stromy."

Pocit izolace od hlučícího davu je na konci vysilujícího pracovního dne k nezaplacení. „Ale zároveň miluju město a chci ho mít na blízku," vysvětluje majitel excentrického příbytku. To, že se jen pár metrů od bobří řeky má stavět rozlehlé obchodní středisko (nyní tam jsou hromady sutě po zbořené továrničce) mu nevadí. „Alespoň budeme ještě blíž centru města. A příroda? Tu si naši dědové už jednou přizpůsobili a vracet se zpátky je proti evoluci," podotýká podnikatel.

Jako na peci

Prázdné silo, které patřilo krachujícímu zemědělskému nákupnímu podniku, koupil pan Králík před jedenácti lety. Nejdřív betonové monstrum sloužící původně ke skladování obilí pronajímal jako věšák na velkoplošnou reklamu. Když vydělal dost peněz, oslovil architekty Szymona Rozwalku a Tomáše Pejpka s odvážným nápadem: chtěl bych tam nahoře bydlet. „První návrh byl hodně členitý, připomínal Tančící dům. Jeli jsme se na něj do Prahy podívat a tam jsme si řekli: v tomhle se žít nedá," vzpomíná Barbora Králíková, která má v manželově firmě na starosti reklamu. Na druhém návrhu už oba manželé s tvůrci více spolupracovali a mluvili o svých představách.

ČTĚTE TAKÉ: Moderní oáza v satelitní poušti
                       Domov na šikmé ploše
                       Tři roky s betonovým vajíčkem

Interiér bytu je inspirován industriálnem - na vrcholku sila byla původně jeho strojovna. Ačkoli dolní patro rodinného domu připomíná něco mezi tovární halou a moderním chrámem, je tu docela útulně. Dvoupatrový byt s rozlohou 320 metrů čtverečních (včetně apartmá pro hosty) je obklopený terasami.



Nejoblíbenějším místem je čtvercové molo v mezipatře, pokryté chlupatým kobercem se skleněným kruhem uprostřed - slouží jako stůl a zároveň jako okno v podlaze. „Děti tu jsou jako na peci. Válí se a koukají, co se vaří dole v kuchyni," vypráví Barbora Králíková, matka osmnáctiletého syna a jedenáctileté dcery. Kolem skleněného stolu jsou polštáře. „Okoukali jsme to při návštěvě Íránu, je to pohodlnější než sedačky," říká Radim Králík. Jednu ze čtyřmetrových stěn tvoří knihovna, k vyšším poličkám se lze dostat po speciálních lávkách.

Králíkovi se také rádi noří do vířivky na venkovní plošině. „Je to takové stmelovací místo. Po zprávách se tam scházíme s dětmi a povídáme si," říká paní Králíková. Z ložnice je výstup rovnou na terasu bez zábradlí. Nebojí se Králíkovi, že odtud jednou někdo spadne dolů? „To je jen psychologický problém. V metru se taky nevrháte pod vlak," namítá paní domu. Do každého podlaží včetně mezipatra je přístup z výtahu, pro slabší nátury však může být jízda opuštěným silem tísnivým zážitkem. Výtah je napojen na havarijní službu, zatím ji Králíkovi využili dvakrát - v obou případech nikdo nebyl uvnitř. Dům musí mít vzhledem k velikosti objektu vlastní vodárnu a náhradní elektrický generátor.

Bydlení pro radost

Vila na sile se jako jeden ze dvou českých rodinných domů dostala do posledního vydání prestižní Encyklopedie architektury od Michelle Galindové. Radim Králík ale přiznává, že kreativitu architektů v jednu chvíli přibrzdil: „Začal jsem mít pocit, že se stávám z investora mecenášem. Chtěli z toho mít největší avantgardu a zapomínali, že já tam budu žít."

ČTĚTE TAKÉ: Moderní oáza v satelitní poušti
                       Domov na šikmé ploše
                       Tři roky s betonovým vajíčkem

Pan Králík odmítl třeba návrh, aby stěny v bytě byly ze „syrového" betonu. „´Jak tam připevníme obrazy?´ ptali jsme se. Zavěsíte je přece ze stropu na lanka jako v galerii´, říkali architekti." Prý také prosazovali, aby interiér včetně nábytku byl celý bílý. „Představil jsem si, jak to bude vypadat, až to dcera pomaže nutelou. Chci mít z bydlení radost, ne stres," poznamenává továrník. Architekt Pejpek dodnes trvá na svém: „Kdyby se to udělalo, jak jsme chtěli my, bylo by to lepší."

Radost z „orlího hnízda" třicet metrů nad Olomoucí však Králíkovi evidentně mají i tak. „Večer doma skoro nesvítíme, protože díky městskému osvětlení je tu krásně vidět." Ale když se manželé Králíkovi vracejí večer třeba z divadla, volají dětem, aby doma naopak rozsvítily. „Pak jdeme pomalu pěšky a koukáme se nahoru. Chceme si to pořádně užít."

Foto: Karel Šanda