Stará dáma zasněně prochází pod pergolou obrostlou růžemi, sklání se a náruživě k jedné čichá. Pak se bleskurychle otočí a růži ulomí. "Ale madame," volám rozčileně, "tohle a tady!?" S téměř dětskou nevinností se na mne podívá a říká na omluvu: "Monsieur, víte, ty růže jsou tak svůdně krásné a já jsem se prostě nemohla udržet..." a pokračuje zasněně ve své cestě.
Giverny, malé městečko nad Seinou na hranici Ile-de-France a Normandie, žije zcela ve znamení Clauda Moneta, tohoto nejslavnějšího impresionisty, a jeho zahrady. Jakmile člověk otevře malou vstupní branku na hlavní ulici, myslí si - jak to kdysi vyjádřil Gustave Geffroy - "že se dostal do ráje, a to téměř v každou 
Každý měsíc má svou vlastní výzdobu, od šeříků a lilií až po chryzantémy a řeřichy, azalky, hortenzie, náprstníky, slézy, pomněnky a fialky..." Neobyčejné hýření zářivých odstínů, třpytivá hudební směsice bílé, modré, růžové, žluté a bledě fialové, kontrasty, kterých přibývá jako rytmů v sílící melodii, procházející ročními obdobími a vrcholící v létě, když kvetou růže. Zahrada vyzařuje i přes množství návštěvníků pozoruhodný klid. Při takové zadumané procházce pod pergolami s růžemi není těžké si představit vousatého monumentálního Moneta sedícího pod slunečníkem před svou paletou a ponořeného do svých splínů, jak maluje nebe na vodní hladinu, nachází barvy prchavého světla a připojuje šířící se pustotu stínů.
"Monetovu zahradu je nutno zařadit mezi jeho díla, neboť se v ní odehrává kouzlo přizpůsobení se přírody pracím malíře světla. Prodloužení ateliéru do přírody, s barevnými odstíny, které se marnotratně rozšířily na všechny strany a lákají zrak svým barevným mihotáním, od něhož horečně vzrušená sítnice očekává nikdy nekončící radost." (Georges Clemenceau)
J
ako malíř a jako zahradník miloval Monet přírodu v hojnosti, ale hlavně tam, kde vypadala, jako by byla komponována podle malířských hledisek. Symbolem jeho malířství je zahrada, uplývající předivo vegetace. Srůstáním detailů v jeden velký, jednotný celek, který pečlivě sjednocuje jednotlivé prvky do barevné rozmanitosti, se zahrada podobá dílu vytvořenému jeho malující rukou. "Kromě malířství a zahradničení se nehodím vůbec k ničemu," říkal opakovaně přátelům. Jako malíř kolem sebe vždycky potřeboval a pěstoval zahradu - při dřívějších zastávkách na své cestě životem ve Ville d‘ Avray, v Argenteuil a Vétheuil - až došel nakonec k tomu, že proměnil kousek světa v zahradu svého malířství - v Giverny.
Původně chtěl Monet ve své zahradě pěstovat květiny jako motivy pro tu dobu, kdy mu počasí znemožňovalo práci venku. Teprve později, v roce 1891, když získal pozemek, začal zahradu kultivovat s větším důrazem na estetickou stránku.Tato zahrada mu učarovala. Z Rouenu, kde Monet na jaře 1892 začal se svým největším cyklem, s Katedrálou v Rouenu, sledoval pečlivě, co se děje v jeho zahradě, kde byl botanik Felix Breuil zaměstnán novým osazováním. Znovu a znovu přerušoval svou práci před katedrálou a spěchal do Giverny, "protože mě zahrada určitě nutně potřebuje". Monet v ní pracoval, sázel, tvořil a aranžoval, až z ovocného sadu vznikla bujná květinová zahrada.
S malířem Gustavem Caillebottem, který byl také takovým vášnivým zahradníkem a malířem květin, si Monet vyměňoval zkušenosti s pěstováním květin. Monet tvořil tuto zahradu pozvolna, jako obraz, jako by se přírodě omlouval za svůj malířský program, bez velkých 
plných odstínů. Řada obrazů legendárního leknínového jezírka, nazvaná Lekníny, se stala slavnou po celém světě. Ve stále nových barevných a světelných kombinacích vznikají ony ohromné malby - některé až osm metrů široké - které spojují květy leknínů s životodárným živlem, vodou. V jednom rozhovoru s Markem Elderem (1924) Monet říká: "Potřebuji určitý čas, abych pochopil své lekníny...Zasadil jsem je z čisté radosti, pěstoval jsem je, aniž bych přemýšlel o tom, že je namaluji. Krajina se člověku nedostane pod kůži za jediný den. A pak jsem náhle odhalil, jak je mé jezírko nádherné, a sáhl jsem po paletě. Od tohoto okamžiku jsem neměl jiné téma."
Uplynulo deset let, než bylo uspořádání zahrady dokončeno. Tak vzniklo slavné leknínové jezírko, kolem kterého založil japonskou zahradu s kapradím, azalkami, rododendrony a vrbami zrcadlícími se ve vodě. Jedna z glycinií zakryla křehký dřevěný můstek, který je vidět na mnoha jeho obrazech, a zvyšuje krásu tohoto malebného místa. Podchodem se dostaneme do druhé pestré květinové zahrady, kde také stojí jeho dům, který je možno si prohlédnout. Ve velkém ateliéru, který také slouží jako přijímací prostor muzea, maloval Monet na podnět Clemenceaua známé panoráma s lekníny.
Giverny se slavnou Monetovou zahradou patří k nejdůležitějším zastávkám na "Route Normandie-Vexin", která je pro turisty zajímavá svou krajinou, opatstvími, zámky a muzei. Vede oblastí s jemným, mihotavým slunečním světlem, jež působí malebným kouzlem a kde čtyřicet let až do své smrti v roce 1926 žil malíř Claude Monet, posedlý vášní ke květinám.
Giverny je dnes synonymem pro Clauda Moneta a impresionisty. Mnoho amerických malířů podniklo pouť do vesnice impresionismu, aby se dali Monetovým dílem a jeho radami inspirovat. Nedaleko Monetovy zahrady je také Musée des Impressionistes Américains, muzeum, které se s velkou pečlivostí včlenilo do venkovské krásy Normandie.
Adresa:
Jardin de Monet a Giverny
99 rue Claude Monet,
27620 Giverny
Foto: Jardin de Monet a Giverny
