Most <span>v uhelných troskách</span>

Česká republika je zemí památek, ale i ruin. Stavby zničila lhostejnost, násilí, snaha po zisku. V našich dějinách se objevilo několik vln takového ničení. Bylo to zejména období husitství, období třicetileté války, zčásti též období josefínských reforem, období asanací měst na konci 19. století a na začátku 20. století a to nejhorší období - za vlády KSČ.

V Českých troskách si ve většině případů nebudeme všímat přirozeně vzniklých zřícenin hradů, ale spíše památek zaniklých v důsledku zlé vůle či lhostejnosti a památek, které se ocitly v troskách v důsledku neobvyklých okolností. Kromě úplných trosek zařadíme kapitoly o stavbách, které ještě stojí, byť na vratkých nohou.

Největší česká troska

Asi největší českou troskou je královské město Most, založené na místě staršího osídlení ve druhé polovině 13. století. Jeho jméno zřejmě připomíná, že zde kdysi vedly přes rozsáhlé bažiny dřevěné lávky. Most (samozřejmě již kamenný) se objevil i v městském znaku. Až do roku 1831 se v blízkosti města rozkládalo Komořanské jezero, kdysi oplývající rybami. To vzalo za své v důsledku dolování. Později na jeho místě vznikla tepelná elektrárna a nyní teplárna Komořany.

1882: "Pobyt ve městě není moc příjemný pro výpary uhelné..."

„Most skládá se z vlastního města a tří předměstí, má více náměstí, větším dílem pěkné ulice a četné nové budovy, kterých následkem zmáhajícího se obchodu a znamenitého průmyslu každým rokem přibývá... Jest zde též vyšší gymnasium...  Hostince „U koně", „U lva", „U černého orla", „U jelena" (asi 80 krejcarů na den)... Most má velmi pěkné sady a procházky, ale pobyt v městě není hrubě příjemný pro výpary uhelné."

Takto popisuje město nejstarší český průvodce z roku 1882 - Řivnáčův průvodce po Království českém. Jak vidíme, bylo to město utěšené a zvláště ty zvířecí názvy zdejších hospod a hotelů se mi moc líbí. Jako předzvěst budoucích časů nám však zní zmínka o „uhelných výparech".

Dolovat se v okolí Mostu začalo již v roce 1613, ale pravá uhelná horečka nastala až v 19. století. Město z toho mělo zisk, ale i trápení. V červenci 1895 se například propadla země nad opuštěným dolem Annina a bylo pobořeno podle některých údajů až 85 domů v blízkosti nádraží. Nebyly již obnoveny a na jejich místě vznikl další park.

Uhelná horečka se ve 2. polovině 20. století se změnila přímo v uhelný amok. Od 50. let 20. století zcela převládla krajně necitlivá povrchová těžba, která začala od poloviny 50. let ohrožovat přímo město a odřezávala je od okolního zázemí. V blízkosti města se proto začal stavět nový Most. Již v roce 1962 bylo přijato v kulturním světě zcela ojedinělé vládní usnesení o likvidaci města, které mělo tu smůlu, že stálo na mocném uhelném pilíři. Starý Most včetně historických i většiny novodobých předměstí byl postupně v letech 1967-1984 zbořen.

Ze středověku do panelů

Náhradou města se stalo velké sídliště, vybudované v návaznosti na zachované novodobé jižní čtvrtě starého Mostu. Některé sochy a kašna byly přesunuty do nového Mostu, jiné byly odvezeny do vzdálenějších míst. Zachována naštěstí zůstala nejvýznamnější památka - pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 přesunut do sousedství předměstského špitálu.

Převážně nehostinná podoba nového Mostu se začala měnit k lepšímu až po roce 1989. Dnes Most opět stojí za návštěvu, a to nejen kvůli proslulému kostelu.

Foto: archiv autora, originál v mapové sbírce Historického ústavu AV ČR, www.zsmezibori.com