Dnes toho mám opět plné zuby. To tempo je prostě vražedné. Ráno bylo vše zase totálně omrzlé. Nebudu tu pořád dokola naříkat, jak šílené je to všechno po ránu rozmrazit jen pomocí vařiče a vlastního tělesného tepla. V sedm hodin vyrážíme. Začínáme přechodem fjordu Dixon. Hory na druhé straně vypadají tak blízko, ale tady vše klame. Všude jen bílá a bílá... vzdálenost není s čím porovnat, takže to hrozně zkresluje. Sluníčko svítí, nebe je úplně jasně modré a mrzne, až praští. Konec zálivu je lemován hradbou hor jako v pohádce. Fotíme o sto šest. Colin (profesionální fotograf) je v nirváně. Znovu a znovu si uvědomujeme, že ta námaha za to stojí, protože takováhle nádhera se jen tak nevidí. Posílám fotku ze zálivu. Zase byl plný medvědích stop. Jsme stále ve střehu, ale už o malinko klidnější než včera. Zatím máme štěstí a žádného chlupáče jsme ještě tváří v tvář nepotkali.
Jsme celí ojínění a u nosů máme namrzlé rampouchy, ale dobrá nálada nás neopouští. Během krátkých přestávek chroupeme zmrzlé tyčinky a probíráme další plány na expedice. Také nám Eric dal přednášku o klokanech a o tom, jak umějí boxovat, když napadnou člověka. Při jedné přednášce z Erika vypadlo, že má černý pásek v judu a že je také "by the way" mistrem Austrálie. Ten chlápek fakt nemá chybu. Jsem zvědavý, čím nás ještě překvapí.
Po překonání zálivu nás čeká stoupání údolím zamrzlé říčky do horského sedla. Tam nastoupíme na další ledovec, ze kterého pak sejdeme k dalšímu fjordu. Stoupání se saněmi je těžké. Údolí se klikatí a zdá se, že je nekonečné. Okolo půl sedmé táboříme. Opět jsme ušli dobrých 25 kilometrů - jestli se nám podaří tohle tempo udržet, tak jsme v Longyearu prakticky za chvíli.
Od Pavla mám krátkou zprávu, že na expedičním webu pomalu přibývají příspěvky od vás a také že se stále zvětšuje počet prodaných metrů pro Kargyak. Za obojí vám moc a moc děkuji! Zítra by naše společné putování mělo být v půlce. Teď jsem si ještě vzpomněl na dnešní zážitek, o kterém jsem vám chtěl napsat.
Při cestě přes záliv, když jsme byli zhruba uprostřed fjordu, se před námi najednou vynořily mrakodrapy i s vyhlídkovou věží. Všichni jsme ztuhli. Myslel jsem, že už mi z toho mrazu namrzl mozek, ale v tom Eric, který se vzpamatoval jako první, zvolal: "Fata Morgana!!!" Tady v polárních krajích je to prý zcela možný úkaz. Celé to trvalo jen okamžik, nějakých 30 vteřin, a pak se vše rozpynulo. Fotit stihl snad jen Colin, ketrý je pořád ve střehu. Ale přesto to bylo všechno tak skutečné, že víme, že se nám to jen nezdálo.
Foto: Václav Sůra
Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himálaji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html, www.vaseksura.com/.
