Staroměstská mostecká věž: <span>výlet do středověku</span>

Patří k nejkrásnějším mosteckým věžím v Evropě. Staroměstská mostecká věž je ale také jedna z nejtajemnějších.

Stojí na staroměstském Křižovnickém náměstí na začátku Karlova mostu. No, vlastně skoro tam. Fakticky totiž stojí vedle Křižovnického náměstí na prvním mostním pilíři a od náměstí je tedy oddělena jedním obloukem Karlova mostu. Dnes to není na první pohled patrné. Vinu na této kamufláži má stejný člověk, který se zasloužil o postavení věže a mostu, tedy Karel IV. Vyčítat mu však nic nemůžeme, neboť ji způsobil již jaksi posmrtně.

Karel stojí na vodě

Na Křižovnickém náměstí totiž stojí bronzová socha Karla IV., odlitá v Norimberku a odhalená v roce 1848 na paměť pětistého výročí založení Karlovy univerzity. Právě kvůli soše státníka musel být vytvořen nový prostor, na němž by mohla stát. A tak byla překryta vodní hladina mezi prvním mostním obloukem a budovou křižovnického kláštera. Voda tedy teče pod sochou, a když se nakloníte na opačné straně proti Staroměstským mlýnům přes zábradlí (ale velmi opatrně), uvidíte pod sebou, jak se první mostní oblouk rýsuje.

Byl Petr Parléř architektem?

Staroměstská mostecká věž patří stavebně k věžím s průjezdní bránou. Takové byly ve středověku považovány za reprezentačnější a honosnější než stavebně snazší brány postavené mezi dvě věže, tak jak to vidíme na malostranské straně mostu (bez ohledu na to, že v tomto případě každá z obou věží má jiné stáří).

Stavebně byla dokončena v roce 1380 a jejím architektem byl Petr Parléř. A tady pozor, Petr Parléř pravděpodobně nebyl bezprostředním architektem Karlova mostu, i když se to traduje. Byl však ředitelem stavby, zatímco samu stavbu provádělo stavební bratrstvo specializované na stavbu mostů. Ale u věže byl Parléř bezpochyby i architektem.

Magická past na démony

V duchu mentality středověku byla zabezpečena proti nepřízni povětrnosti a času nejen kvalitní stavbou, ale i takzvanou magickou pastí: na boku věže byl umístěn latinský nápis SIGNATESIGNATEMEREMETANGISETANGIS. Je to tzv. palindrom čili text, který se čte stejně zepředu i zezadu. Ve volném překladu zní: „Zaznamenej si, zaznamenej a střez se, dotkneš-li se mě, zahyneš." Je to snad varování větru a blesku a snad i past na démony, kteří by se točili v magickém kruhu a nemohli by věži ublížit.

Nejvíce zaujme výzdoba věže. Vznikala zřejmě podle ideového plánu samotného císaře Karla IV. Nesmíme zapomenout, že v té době lidé mysleli velmi silně v symbolech a katedrály a další významné církevní a státní stavby, k nimž staroměstská mostecká věž bezesporu patřila, byly vlastně jakousi symbolickou kamennou knihou, vyjadřující názorovou orientaci panující dynastie.

Brána do Českého království

Věž měla oslavit konkrétně lucemburskou dynastii a naznačit i hlavní koncepce politiky císaře Karla IV. Byla to vlastně symbolická vstupní brána do Českého království, ke které se pojí astronomická zajímavost. Patronem mostu byl sv. Vít, jehož symbolem bývá i slunce (hlavně však kohout - což se sluncem, tedy jeho východem souvisí; s ním je zobrazen i na Karlově mostě). Není proto náhoda, že spojnice mezi věží a Chrámem sv. Víta ukazuje při západu slunce o letním slunovratu (který v té době připadal na den sv. Víta) na místo, kde je v chrámu umístěn oltář sv. Víta.

Úchvatná galerie hříchů

Samotná výzdoba věže zpodobňuje středověkou aristotelsko-ptolemaiovskou představu vesmíru rozděleného do několika sfér. Nám vlastní je sféra pozemská, vymezená výškou od dlažby do konzolí gotického oblouku průjezdu.

Lidská pozemskost je charakterizována hemžením, změnou (kterou dnes dobře dokumentuje turistické dění kolem věže), ale i lidskou nedokonalostí a hříchem. Ten je unikátně naznačen ve výzdobě konzol.

Jsou na nich zachyceny symboly hříchů: milenci stará žena a mladý student (zde nejde jen o motiv sexu, ale snad ještě více o nepoměr řádu času), lev držící nenasytně kýtu masa, orel uchvacující zajíčka a milenecká dvojice mnicha a jeptišky (kritika církve; v době barokní se občas zcela nesmyslně a anachronicky interpretovala jako kritika luterského kacířství - mělo jít o Martina Luthera a jeho milenku, jeptišku).

Na druhé straně věže galerie hříchů pokračuje poukázáním na živočišnou stránku pozemskosti: lev bojující s hadem a orel bojující se lvem.

Po hříchu (jenž je schopen rozkolísat celý svět) musí následovat trest, tedy pád do sféry pekelné. Ta je symbolizována kobkou-vězením v pilíři mostu.

Za měsícem, sluncem a hvězdami

Další sféry následují nad sférou pozemskou, jíž normální smrtelník nedosáhne. Je to sféra měsíční, symbolizovaná gotickým obloukem - srpkem měsíce - průjezdu. Ten je ozdoben 28 kraby (zkrabatělými růžicemi), odpovídajícími 28 dnům lunárního cyklu. A nad obloukem jsou postaveny znaky zemí, jimž Lucemburkové vládli.

Seřazeny jsou tak, aby erbovní lvi a erbovní orlice stáli proti sobě, jakoby v dvorském tanci. Naznačovalo se tím spojení Českého království (ve znaku lev) s Římskou říší (orlice). Tato sféra je od sféry následující oddělena římsou, na níž je umístěno sedm maskaronů (obličejů zdobených vegetativními motivy, tzv. „divých mužů"). Je možné, že symbolizovaly sedm těles ptolemaiovského vesmíru, obíhajících kolem země: byly to Luna, Merkur, Venuše, Slunce (uprostřed), Mars, Jupiter a Saturn.

Další sféra je právě sférou nebeských těles - sférou sluneční. Ramena trojúhelníku, který ji zvýrazňuje, jsou zdobena 24 kraby (jako hodiny dne), na každé straně jich je dvanáct jako měsíců v roce a znamení zvěrokruhu. Sochy sedících panovníků Karla IV. a Václava IV. jsou vynikajícími díly gotického sochařství z doby kolem roku 1380. Panovníci jsou zde ve svém majestátu vyzdviženi z pozemské sféry přímo mezi světce; uprostřed mezi nimi stojí patron mostu, Římské říše a Českého království - sv. Vít. Erby říše i království jsou umístěny u světcových nohou. Půlkruhový oblouk nad trojicí soch, pro gotiku netypický, by mohl podle některých interpretací odkazovat na triumfální oblouky římských imperátorů a tím rovněž naznačovat politickou „římskou" orientaci vlády Karla IV.

Poslední sféra je sféra hvězdná, čili sféra neměnných stálic, sféra věčnosti. Je zdobena sochami českých patronů - sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda. U jejich nohou odpočívá lev, původně s pozlacenou hlavou. V den sv. Víta padl prý odlesk ze lví hlavy na rameno erbovní orlice pod římsou. Symbolicky tak bylo ukázáno sepětí původního českého znaku, svatováclavské orlice, se znakem novým, českým lvem.

Po schodišti kolem necivilizovaného věžníka

Schodiště po boku věže vede do pater s krásnou vyhlídkou na most a Pražský hrad. Schody jsou zakončeny groteskní postavou věžníka z poloviny 15. století, který si vyhrnuje suknici, aby vykonal svou potřebu. Prý to byl pověrečný motiv s ochranným významem, snad nějaké dnešní „tfuj tfuj".

Na začátku průjezdu věží si všimneme kamenného žlábku, ve kterém se spouštěla obranná mříž. Cenná je Parléřova síťová klenba ozdobená postavami lazebnic v poloprůsvitných řízách. Tento motiv, stejně jako motiv ledňáčků zde i na přední a zadní fasádě věže, odkazuje již na krále Václava IV.

Z historie věže připomínáme pouze dvě události. V letech 1621 až 1631 bylo na věži v železných koších vystaveno 12 hlav českých pánů popravených na Staroměstském náměstí. V roce 1648 se zde strhla bitva mezi Švédy, snažícími se z obsazené Malé Strany dobýt přes most i Staré Město, a Pražany, vedenými jezuitou Jindřichem Plachým. Bitva je panoramaticky znázorněna v petřínském zrcadlovém bludišti.

Foto: Jiří Podrazil - archofoto.cz (Věž s prvním obloukem mostu, Dveřník), další foto Vladislav Dudák, Profimedia (2x)